Astma je častější a závažnější u žen v reprodukčním věku a často se zhoršuje s hormonálními výkyvy během menstruačního cyklu, což naznačuje, že ovariální hormony přispívají k patofyziologii astmatu. Nicméně existují jen omezené znalosti o tom, jak tato hormonální dysbalance přispívá k riziku astmatu.

Syndrom polycystických ovarií (PCOS), který postihuje 4–20 % žen v reprodukčním věku, má s výskytem a závažností astmatu několik společných rizikových faktorů, jako jsou hormonální poruchy, inzulinová rezistence, anovulační cykly, centrální obezita a chronický zánět. Tento společný klinický obraz vedl k návrhu samostatné jednotky označované jako „překryvný syndrom astmatu a PCOS“. Přesná incidence astmatu u pacientek s PCOS však zůstává sporná, neboť předchozí údaje byly omezeny na malé kohorty a zkreslení při výběru pacientek.

V této práci zjišťovali autoři riziko astmatu u žen s PCOS ve dvou populačních datových souborech z reálného světa: IBM-Explorys (IBM, Cleveland, Ohio) a TriNetX (Cambridge, Massachusetts). IBM-Explorys (IBM) je rozsáhlý klinický registr, který zahrnuje deidentifikované údaje o hospitalizovaných a ambulantních pacientech získané z elektronických zdravotních záznamů z 39 zdravotnických organizací ve Spojených státech. V období let 1999–2016 byly identifikovány ženy ve fertilním věku od 20 do 50 let s diagnózou PCOS nebo bez ní. Ženy mladší 20 let a starší 50 let byly vyloučeny z důvodu vlivu matoucích faktorů, jako jsou hormonální změny během puberty a perimenopauzy. Riziko astmatu u žen s PCOS bylo upraveno podle věku, etnického původu, kouření a indexu tělesné hmotnosti (BMI).

K replikaci výsledků byla analyzována živá data z TriNetX, největší globální federální sítě elektronických zdravotních záznamů, která zahrnuje více než 120 zdravotnických organizací ve 29 zemích. Vybrány byly ženy ve věku 20 až 50 let zařazené do TriNetX k 21. březnu 2024 s diagnózou PCOS nebo bez ní. V datovém souboru Explorys mělo PCOS 2,3 % žen, u nichž byla prevalence astmatu vyšší než u kontrol (21,6 % vs. 13,7 %, p < 0,001). Tato vyšší prevalence byla pozorována také po stratifikaci podskupin podle věku a BMI. U žen s PCOS bylo astma spojeno s bílou rasou, vyšším BMI a kouřením. Riziko astmatu bylo ještě vyšší po vyloučení pacientek s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) nebo s kouřením v anamnéze.

V datovém souboru TriNetX byl PCOS diagnostikován u 1,7 % žen. Astma bylo diagnostikováno u 17,1 % žen s PCOS a u 6,4 % žen bez PCOS. V této kohortě bylo také riziko astmatu vyšší u žen s PCOS než u žen bez PCOS.

Hlavní zjištění této analýzy dvou velkých populačních kohort potvrdilo předchozí zjištění z menších studií. Dřívější metaanalýza prokázala, že PCOS je nezávislým rizikovým faktorem astmatu a je spojen se zhoršenou funkcí plic. Ve srovnání s astmatičkami bez PCOS mají astmatičky s PCOS závažnější astma s horšími výsledky a také častěji trpí nadváhou nebo obezitou. Zjištění této studie také naznačují možný synergický vliv PCOS a BMI na rozvoj astmatu, což vyžaduje další výzkum.

U PCOS jsou hladiny androgenů konvertovány aromatázou tukové tkáně v excesivní množství estrogenů. Tato vysoká hladina estrogenů způsobuje supresivní zpětnou vazbu sekrece gonadotropinů a selhání vývoje ovariálních folikulů. V důsledku toho dochází k anovulaci, jejímž následkem je trvale vysoká produkce estrogenů a nedostatečná produkce progesteronu.

Předchozí studie také ukázaly, že ženy s nepravidelnou menstruací a časnou menarché byly náchylnější k rozvoji astmatu, měly zhoršenou funkci plic a častější astmatické záchvaty. Dále je astma spojeno s neplodností a delší dobou do otěhotnění.

Premenstruační astma (PMA), charakterizované vysokou hladinou estradiolu a nižší hladinou androgenů, se vyskytuje u 11–45 % žen s astmatem. PMA je také spojeno s 20–40% snížením maximálního výdechového průtoku a se sníženou vitální kapacitou.

To vše naznačuje potenciální souvislost mezi astmatem a poruchami ovulace. Přestože epidemiologické údaje potvrzují roli ovariálních hormonů při vzniku astmatu, role hormonální antikoncepce u astmatu nebyla v randomizovaných kontrolovaných studiích dobře prozkoumána, zejména u žen s PCOS. Souhrnné důkazy potvrzují důležitost studia takové intervence v prevenci a zlepšování výsledků astmatu u této vysoce rizikové populace žen s hormonální dysbalancí.

Tato studie je nejrozsáhlejší studií prevalence astmatu u pacientek s PCOS s využitím dat z reálného světa. Výsledky bylo možné externě validovat a replikovat v národních datech Explorys analýzou národní a mezinárodní kohorty Tri-NetX. Rozdíly mezi geografickým rozsahem těchto kohort vysvětlují variabilitu v prevalenci astmatu a PCOS.

Závěrem lze říci, že ženy s PCOS mají zvýšené riziko astmatu. V budoucnu je třeba provést studie, které by určily základní mechanismy přispívající k riziku astmatu u pacientek s PCOS a objasnily by, zda cílené intervence nebo hormonální léčba zmírňují symptomy astmatu u pacientek s PCOS.

Reference

Fakhry B, et al. Polycystic ovary syndrome and the risk of asthma in reproductive-age women: Insights from 2 real-world large cohorts. J Allergy Clin Immunol Pract 2024;12:3132–3134.