Rakovina plic má nejvyšší úmrtnost ze všech nádorových onemocnění a chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je velice běžnou komorbiditou například u nemalobuněčného karcinomu plic. Vysoká incidence rakoviny plic mezi pacienty s CHOPN naznačuje, že by obě onemocnění mohla mít společný mechanismus vzniku včetně rizikových faktorů. Vzhledem k heterogenitě CHOPN i karcinomu plic však nejsou tyto souvislosti vždy zcela jasné. Přehledový článek z International Journal of Chronic Obstructive Pulmonary Disease z minulého roku se věnuje právě propojení diagnózy rakoviny plic s CHOPN.

CHOPN lze z hlediska zastoupení majoritních zánětlivých buněk rozdělit na neutrofilní a eozinofilní, toto rozdělení má vliv na průběh onemocnění a účinek nastavené léčby. Endotypizace CHOPN má však vliv nejen na léčbu samotné CHOPN, ale i na riziko vzniku karcinomu plic. Zde jde především o přítomnost a stupeň emfyzému plic. Bylo zjištěno, že u pacientů s CHOPN a emfyzematickým postižením plic zjištěným pomocí vyšetření nízkodávkovou počítačovou tomografií (LDCT) při screeningu rakoviny plic je vyšší riziko vzniku rakoviny, a to právě v částech nejhůře postižených emfyzémem.

Pacienti s CHOPN mají vyšší riziko vzniku karcinomu plic než lidé bez obstrukční poruchy. Kouření spojované s rozvojem CHOPN zvyšuje oxidativní stres způsobující poškození DNA, inhibující opravy DNA, a tudíž může být nikotinismus jedním ze spouštěčů vzniku rakoviny plic. Nicméně pouze u malé části kuřáků se rozvine CHOPN nebo nádor plic (10–15 %). Za rozvojem obou chorob stojí komplexní mechanismy spojující genetiku, epigenetiku a faktory prostředí.

Familiární výskyt CHOPN a rakoviny plic naznačuje genetickou složku v rozvoji těchto onemocnění. Bylo zjištěno, že jednonukleotidový polymorfismus v lokalizaci 15q25 (IREB2) má spojitost s výskytem rakoviny plic. Jedna studie prokázala 14% výskyt rakoviny plic při přítomnosti dvou jednonukleotidových polymorfismů v IREB2. Navíc mají pacienti trpící CHOPN a rakovinou plic častěji mutaci v genu pro glutathion S-transferázu 1 (GSTM1), jehož výsledný enzym zpracovává látky poškozující tkáně. Vedle genetických faktorů vědci odhalují i epigenetické vlivy s rizikem rozvoje CHOPN a karcinomu plic. Bylo zjištěno, že pacienti s CHOPN mají vyšší úroveň metylace DNA než lidé bez CHOPN a DNA u nemocných s CHOPN a karcinomem plic je metylována nejvíce. Také tumor supresorový gen CDKN2A je velice často u pacientů s CHOPN a rakovinou plic metylován. V patogenezi rakoviny plic a CHOPN je významný podíl epitelo-mezenchymové transformace a také chronického zánětu. Zmíněný článek popisuje dané mechanismy a objevy posledních let, například zapojení makrofágů typu 1 (M1) a typu 2 (M2) u rozvoje rakoviny plic ve prospěch M2. Tyto makrofágy s nízkou proinflamatorní aktivitou způsobují progresi nádorového procesu.

Rakovina plic je nejčastěji odhalena již v pozdním stadiu, které je spojeno se špatnou prognózou především kvůli vzdáleným metastázám a lokálním recidivám. Časná diagnóza a léčba jsou tedy kruciální pro zlepšení přežití a snížení úmrtnosti na karcinom plic. Zdá se proto, že vzhledem ke spojitosti CHOPN a nádorů plic by bylo vhodné u těchto pacientů provádět screening. Bohužel pacienti s CHOPN, kteří jsou ohroženi vysokým rizikem vzniku nádorového onemocnění plic, jsou rizikoví i z pohledu kardiovaskulárních onemocnění. Je u nich tedy vysoké riziko předčasného úmrtí na kardiovaskulární onemocnění, screening se zaměřením na malignity by tak nemusel být efektivní v oblasti prodloužení délky života. Z hlediska screeningu je nejvíce využíváno vyšetření pomocí LDCT, které dokáže odhalit 85 % pacientů v klinické fázi I. Pokrok v poznání a medicínské technologii provází poptávka po biomarkerech poukazujících na rozvoj karcinomu plic, které nejsou spojeny s radiační zátěží. Objevují se zmínky o možnosti testování mitochondriální RNA, cirkulující nádorové DNA nebo volatilních organických substancí ve vydechovaném vzduchu.

Oproti pacientům bez CHOPN mají nemocní s obstrukcí a rakovinou plic nižší míru přežití po dvou a třech letech, což je dáno velkou mírou relapsů. Patologické studie prokázaly, že u CHOPN jsou častější více maligní typy rakoviny, zatímco bronchioloalveolární karcinom a dobře diferencovaný adenokarcinom jsou u CHOPN vzácné.

Z dlouhodobého hlediska je tak CHOPN negativním prognostickým faktorem při vzniku rakoviny plic, nicméně specifické zánětlivé prostředí může hrát roli v dobré odpovídavosti nemocného na inhibitory kontrolních bodů (immune checkpoint inhibitors, ICIs), které se při léčbě karcinomu plic používají. Dobře nastavená a užívaná standardní léčba CHOPN má také pozitivní vliv na výsledek léčby rakoviny plic.

Závěrem lze shrnout, že včasná detekce rakoviny plic především u rizikových pacientů, tedy i pacientů s CHOPN, je zásadní pro léčbu a prognózu pacienta. V budoucnu lze při screeningu očekávat využití neinvazivních metod bez zvýšené radiační zátěže, například genetického vyšetření a průkazu nových biomarkerů.

Zdroj: Qi C, Sun S-W, Xiong X-Z. From COPD to lung cancer: Mechanisms linking, diagnosis, treatment, and prognosis. Int J Chron Obstruct Pulmon Dis 2022;17:2603–2621. https://doi.org/10.2147/copd.s380732