Makrolidy jsou osvědčenou skupinou antibiotik. Chemicky se jedná o několik příbuzných látek, které jsou charakterizovány makrolidovým laktonovým kruhem. Spojuje je i stejný mechanismus účinku, a to inhibice proteosyntézy bakteriální buňky. Vyznačují se bakteriostatickým účinkem a širokým antibakteriálním spektrem: působí na grampozitivní mikroorganismy, chlamydie, mykoplazmata, brucely, treponemy a některé další mikrobiální původce. Velmi dobře pronikají do většiny tkání a tělesných tekutin.

Z hlediska vývoje a vlastností lze makrolidy rozdělit na dvě generace. Mezi makrolidy první generace patří například spiramycin a erytromycin, jehož nevýhodou je nutnost podávat relativně vysoké dávky, častý výskyt nauzey a interakce s řadou léků. Semisyntetické makrolidy druhé generace mají oproti svým předchůdcům výhody, jako je možnost podávání v 3–5krát nižších dávkách, delší biologický poločas, podávání 1–2krát denně, větší stabilita v žaludečním prostředí (a proto lepší snášenlivost) a menší počet interakcí. Kromě roxitromycinu a klaritromycinu do této skupiny patří azitromycin.

Azitromycin je první azalidové antibiotikum ze skupiny makrolidů. Mechanismem jeho účinku je vazba na 50S ribozomální podjednotku v buňce citlivých mikroorganismů. Následkem vazby antibiotika na podjednotku ribozomu dochází k inhibici syntézy proteinů a k zástavě růstu bakterie. Azitromycin vytváří relativně nízkou sérovou koncentraci (dávka 500 mg vytvoří koncentraci přibližně 0,4 µg/ml) a velmi dobře proniká do většiny tkání i fagocytujících buněk. Ve tkáních postižených infekcí dosahuje vyšších koncentrací než ve tkáních bez infekce. Ze tkání se uvolňuje pomalu, proto pro dosažení dlouhodobě účinné antibakteriální koncentrace postačuje jeho krátkodobé podávání. Vyznačuje se širokým antimikrobiálním spektrem, prokázána byla jeho účinnost proti většině kmenů gramnegativních, grampozitivních, anaerobních, intracelulárních a dalších mikroorganismů.

Po perorálním podání se azitromycin dobře absorbuje a rychle přechází ze séra do tkání. Po podání 500 mg azitromycinu v jediné perorální dávce se 37 % antibiotika absorbuje a vrcholné sérové koncentrace (0,41 µg/ml) je dosaženo v průběhu 2–3 hodin. Azitromycin je distribuován do celého organismu (s výjimkou CNS), rychle se šíří do tkání a dosahuje v nich koncentrací až padesátkrát vyšších, než jsou koncentrace plazmatické. Jeho terapeutické koncentrace ve tkáních přetrvávají po dobu pěti až sedmi dnů po podání poslední dávky. Důležitou vlastností azitromycinu je jeho vstup do fagocytů, které migrují do tkání postižených infekcí. Důsledkem tohoto jevu je vysoká koncentrace antibiotika v infikované tkáni. Azitromycin dosahuje velmi vysokých nitrobuněčných koncentrací ve fagocytech a vyznačuje se velmi dobrou aktivitou uvnitř buněk. Má dlouhý biologický poločas (průměrně 68 hodin). Vylučuje se převážně žlučí, přibližně z 50 % v nezměněné formě. Dalších 50 % se vylučuje v transformované formě. Asi 6 % podané dávky se vylučuje močí.

Antibiotická rezistence je přirozený fenomén, nicméně používání antibiotik je jejím hlavním motorem. Celosvětová prevalence rezistence na azitromycin ukazuje rostoucí trend, přičemž rezistence bakterií může být způsobena několika mechanismy:

1. konstitutivně ke všem makrolidům a k azitromycinu geny erm pro produkci ribozomální metylázy, která modifikuje cílové místo účinku na ribozomu metylací 23S rRNA;
2. indukovaně k 14členným makrolidům a k azitromycinu specifickými geny pro eflux antibiotik z buňky;
3. bodovými mutacemi (poměrně vzácně) k jednotlivým makrolidům nebo k azitromycinu.

Šíření rezistentních bakterií je ovlivněno úrovní prevence a kontroly infekcí ve zdravotnických zařízeních, dostupností diagnostiky, hygienickými standardy, úrovní sanitace, intenzitou cestování a migrace. Svou roli také hraje nedostatek povědomí o míře problému či jeho přehlížení. Infekce vyvolané rezistentními bakteriemi jsou hůře léčitelné, k jejich léčbě je třeba použití alternativních antibiotik, která mohou být toxická a jejich volba nákladnější. Následky infekce vyvolané rezistentními bakteriemi mohou být velmi závažné, neboť včasná a účinná antibiotická terapie je rozhodujícím faktorem ovlivňujícím prognózu kriticky nemocných pacientů. K léčbě infekcí způsobených různými patogeny se proto doporučují synergické kombinace.

Azitromycin je indikován k léčbě řady infekcí dýchacích cest, sexuálně přenosných infekcí a infekcí kůže a měkkých tkání. Výhodou azitromycinu jsou příznivé farmakokinetické vlastnosti, které vedou k výborné distribuci do tkání, kde koncentrace mnohonásobně převyšují plazmatické hladiny, kumulace ve fagocytech a výrazně prodloužený biologický poločas. Tyto vlastnosti umožňují podávat azitromycin po kratší dobu než jiná makrolidová antibiotika. Obvykle se podává 3–5 dní jednou denně, i když účinek přetrvává nejméně dvakrát déle. Z hlediska compliance pacienta představuje tedy ideální antibiotikum. Azitromycin na rozdíl od jiných makrolidových antibiotik nevyvolává farmakokinetické interakce na úrovni izoenzymu CYP3A4.

Reference

Heidary M, et al. Mechanism of action, resistance, synergism, and clinical implications of azithromycin. J Clin Lab Anal 2022;36:e24427. doi: 10.1002/jcla.24427