Přestože alergická rýma (AR) s nedávno zjištěnou prevalencí až 50,5 % není považována za závažné onemocnění, má velký vliv na kvalitu života dětí i dospělých. Významný podíl na tom má porucha spánku, která se vyskytuje až u 66 % pacientů s AR. Může se jednat o hlavní stížnost pacienta, protože vede k poruchám kognitivních funkcí, snížené produktivitě a zhoršené kvalitě života. V případě jakékoli poruchy spánku je AR klasifikována jako středně závažná až závažná (guidelines ARIA, Allergic Rhinitis and its Impact on Asthma).

Mezi AR a poruchami spánku existuje úzká souvislost, přičemž poruchy spánku korelují se závažností AR. Pacienti s AR mají významně vyšší pravděpodobnost obstrukční spánkové apnoe (OSA), poruch dýchání ve spánku (SDB), chrápání nebo noční enurézy. U dětí je prevalence AR 31 %. V pediatrických studiích byla AR spojována se SDB, neklidným spánkem, nočním vzrušením, chrápáním, problémy se spánkovou rutinou, kratším REM spánkem a noční enurézou. Vztah mezi AR a OSA je nejasný. Patofyziologie toho, jak AR ovlivňuje spánek, je multifaktoriální, nicméně jedním z hlavních faktorů je nosní obstrukce, která sama o sobě je nezávislým rizikovým faktorem pro poruchy spánku. Obecně platí, že u každého pacienta s diagnózou AR by mělo být provedeno vyšetření spánku. Mezi běžně používané nástroje patří Epworthská škála spavosti (Epworth Sleepiness Scale) a Pittsburský index kvality spánku; rovněž lze použít pletysmografii (PSG), zejména v případě obav ze SDB. U dětí s AR by se mělo zvážit vyšetření SDB a OSA, protože AR je prediktivním faktorem u dětí s podváhou.

Terapeutické možnosti u AR

Běžně používanými léčivy jsou nazální kortikosteriody, které díky svému silnému protizánětlivému působení ovlivňují všechny symptomy rýmy, včetně hyperreaktivity nosní sliznice a obturace nosu způsobené zánětem. Perorální kortikosteroidy se nepoužívají vzhledem k jejich nepříznivému profilu vedlejších účinků, včetně potenciálního zvýšení poruch spánku.

H₁ antihistaminika II. a III. generace mají v porovnání s antihistaminiky I. generace vyšší selektivitu k H₁ receptorům s pevnější a déle trvající vazbou a současně minimálním působením na centrální nervovou soustavu vzhledem k omezenému průniku přes hematoencefalickou bariéru. Jejich účinek nastupuje rychle a je dlouhotrvající se schopností zlepšit kvalitu spánku s minimem nežádoucích účinků. V léčbě AR mají své místo i intranazální antihistaminika se selektivním antagonismem periferních receptorů H₁ a rychlým nástupem účinku, u kterých bylo prokázáno zlepšení spánku u 85 % pacientů.

Antileukotrieny představují skupinu léků, která se uplatňuje v léčbě alergické rýmy i asthma bronchiale. Jedním ze skupiny léků blokujících cysteinyl-leukotrienový receptor je montelukast. Jde o specifického antagonistu leukotrienových receptorů se silným protizánětlivým účinkem, který je podáván perorálně. V randomizovaných klinických studiích (RCT) měli pacienti s AR léčení montelukastem významně lepší skóre kvality spánku s ekvivalentním účinkem na spánek jako u loratadinu. Ve srovnání s cetirizinem zlepšuje montelukast kvalitu spánku u dětí.

Nosní dekongestiva se u AR nedoporučují, protože mohou způsobit nespavost, jiné stimulační účinky a rhinitis medicamentosa.

U dospělých se středně závažnou až těžkou AR na pyly trav nebo roztoče domácího prachu nebo při nedostatečné úlevě při farmakoterapii se doporučuje alergenová imunoterapie (AIT) ve formě sublinguální imunoterapie (SLIT). Ve studiích u pacientů s AR došlo po 1–3 letech užívání SLIT k významnému zlepšení kvality spánku. V RCT bylo také prokázáno signifikantní zlepšení subjektivní kvality spánku při SLIT ve srovnání s placebem. Za kontraindikaci AIT považuje většina lékařů zahájení léčby během těhotenství, věk nižší než pět let, nekontrolované astma nebo užívání betablokátorů.

U refrakterních případů AR se provádějí zákroky, které řeší buď strukturální, nebo fyziologické příčiny symptomů. Z hlediska vlivu na kvalitu spánku byla hodnocena pouze septoplastika a redukce dolní konchy, která u dospělých s nosní obstrukcí a AR zmírnila chrápání a zlepšila spánek.

Závěr

Mezi AR a poruchami spánku existuje úzká souvislost, přičemž poruchy spánku korelují se závažností AR. I když se poruchy spánku a somnolence mohou vyskytnout jako nežádoucí účinky léčby AR, je třeba pečlivým vyšetřením oddělit farmakologické nežádoucí účinky od symptomatologie AR. Vzhledem k vysoké prevalenci a morbiditě by mělo být u pacientů s AR provedeno spánkové vyšetření.

Reference

Pagel JML, Mattos JL. Allergic Rhinitis and Its Effect on Sleep. Otolaryngol Clin North Am 2024;57:319–328. doi: 10.1016/j.otc.2023.09.003. Epub 2023 Oct 20. PMID: 37867109.