Z hlediska obecných aspektů lékových interakcí byly od roku 2015 detailně popsány mechanismy vlivu monoklonálních protilátek nebo cytokinů na expresi (aktivitu) enzymů učastnících se biotransformace či transportu léčiv. Zájem o tuto problematiku podnítila zejména pandemie COVID-19, neboť se ukázalo, že tato infekce v souvislosti s tzv. cytokinovou bouří vede ke změně aktivity enzymů podílejících se na metabolismu léčiv (Lenoir, et al., Clin Pharmacol Ther 2021). Z publikovaného kompletního systematického přehledu, který mapuje ovlivnění exprese enzymů působením cytokinů, pro interferony a peginterferony vyplývá, že sice ovlivňují aktivitu CYP1A2, CYP2D6 a CYP2C19, avšak klinicky významné lékové interakce obecně nevyvolávají, s výjimkou citlivých substrátů CYP1A2 (Lenoir, et al., Front Pharmacol 2021).

Od roku 2015 se nezměnila situace ohledně glatiramer acetátu, který stále patří k léčivům, jež nemají popsané žádné lékové interakce.

Obr. 1 Registrace nových léčiv používaných při terapii roztroušené sklerózy.
* Diroximelfumarát byl registrován v USA v roce 2020.

V případě léčiv modulujících receptor pro sfingosin‑1‑fosfát (rS1P; fingolimod, siponimod, ozanimod a ponesimod) bylo publikováno značné množství informací, které mohou napomoci při výběru optimálního farmaka pro konkrétního pacienta, přičemž umožňují vzít v úvahu také jinou medikaci nemocného tak, aby mohla být terapie náležitě individualizována a aby bylo zajištěno co nejmenší riziko lékových interakcí a nežádoucích účinků.

Konečně se prokázalo, že monoklonální protilátky proti CD20 a deriváty dimetylfumarátu představují z hlediska farmakokinetických lékových interakcí poměrně značně bezpečná léčiva.

Zdroj: 

Suchopár J, Prokeš M, Suchopár Š. Přehled lékových interakcí specifických léků používaných u roztroušené sklerózy. Remedia 2022; 32: 179–190. full text online zde