Onemocnění covid-19 způsobené virem SARS-CoV-2 je stálým předmětem zájmu mnoha výzkumných a klinických pracovišť, a to i kvůli jeho značné variabilitě. Čím dál více se pozornost upírá nejen na akutní průběh tohoto onemocnění, ale i na stavy chronické. Ačkoli riziko vzniku postcovidového syndromu významně snižuje vakcinace proti covidu-19, je v České republice proočkovanost proti tomuto onemocní žalostně nízká. Stejně jako se mění samotný virus, mění se i přístup veřejnosti k tomuto onemocnění.

Virus způsobující onemocnění covid-19 neustále mutuje, od varianty omikron došlo k rozvoji dalších, jako jsou delta, pirola a eris, přičemž nové stále přibývají. Současnou variantou je XEC vzniklá spojením dvou subvariant omikronu (KP.3.3 a KS.1.1). Ta je nakažlivější a lépe se mezi lidmi šíří. Přestože příznaky onemocnění jsou většinou mírnější a převážně zasahují pouze horní cesty dýchací, mohou i tak způsobit postcovidový syndrom, tzv. long covid, jehož prevencí mohou být přizpůsobené vakcíny. V současné době je v Evropské unii schváleno osm vakcín, které jsou velmi účinné při snižování rizika infekce a závažného onemocnění způsobeného infekcí SARS-CoV-2.

Nové varianty se liší i v příznacích onemocnění. Aktuálně jsou to zejména silná únava, bolesti celého těla, silné noční pocení, kašel, bolesti/škrábání v krku, rýma, bolest hlavy, u dětí i vyrážka. Naopak oproti předchozím variantám obvykle chybí ztráta chuti a čichu.¹

Doba pro zotavení po covidu-19 je u každého jiná. U některých lidí mohou obtíže po prodělaném onemocnění trvat týdny až měsíce. Definice postcovidového syndromu/long covidu se neustále vyvíjí a není jednotná. Podle CDC (Centers for Disease Control and Prevention) je long covid ekvivalentem postcovidové infekce a uvádí se délka trvání čtyři týdny od infekce. Podle českého Národního zdravotnického informačního portálu long-covid znamená přetrvávání potíží déle než čtyři týdny od infekce a o postcovidovém syndromu hovoříme při potížích trvajících déle než 12 týdnů od infekce SARS-CoV-2.

Pro long covid/postcovidový syndrom typický širokým spektrem příznaků a zdravotních stavů, které přetrvávají měsíce nebo roky po infekci SARS-CoV-2, nebyly dosud nalezeny žádné ověřené klinické biomarkery. Diagnostika stavu tudíž v současné době vyžaduje shromáždit podrobnou anamnézu a nechat pacienty podstoupit fyzikální vyšetření i řadu laboratorních testů nutných k vyloučení jiných příčin.

Nejvíce osob prožívá long covid po mírné formě infekce. Je tomu tak proto, že mírný covid je častější. Pro vznik long covidu je samozřejmě dle očekávání rizikovější vážná forma infekce, objevuje se u 50–70 % hospitalizovaných s covidem-19 a pouze u 10–30 % prodělavších nákazu bez nutnosti hospitalizace. Podle jiných zdrojů se long covid objevuje u 5–10 % pacientů, kteří prodělali covid-19.² 

Long covid je vysilující multisystémový stav, který může ovlivnit a poškodit mnoho orgánových systémů a funkcí. K nejčastějším příznakům patří: dušnost, výpadky paměti označované jako mozková mlha, pohybové symptomy, únava, tlak na hrudi, nevolnost po námaze, tachykardie, bolesti hlavy, bolesti kloubů, ale i problémy s řečí, zvýšené teploty, kašel, bolesti v krku nebo změny chuťových a čichových vjemů. Někteří lidé pociťují depresi nebo úzkost, neschopnost soustředit se, nespavost, závratě, bodavé bolesti v končetinách. Objevit se může i vyrážka a mravenčení, bolesti břicha a průjem, u žen změny frekvence a síly menstruačního cyklu.

Analýzy studií přinášejí další poznatky o long covidu

V uplynulých měsících vědci z univerzit v Oxfordu, Leedsu a Arizoně analyzovali desítky předchozích studií zaměřených na long covid, aby prozkoumali počet lidí s chronickým covidem a rozsah jejich postižení, základní mechanismy onemocnění, příznaky, které se u pacientů rozvíjejí, a aktuální a budoucí léčby.

Jak se ukázalo, long covid může postihnout téměř každého ve všech věkových skupinách. Překvapivé je, že míra tohoto onemocnění u pětiny nejchudších obyvatel Spojeného království (3,2 %) je více než dvakrát vyšší než u pětiny nejméně deprivovaných osob (1,5 %). Ženy bývají postiženy o něco častěji než muži.²

Zatímco někteří lidé se z chronického covidu postupně uzdravují, u jiných může tento stav přetrvávat roky. Mnoho lidí, u kterých se vyvinul před příchodem vakcín, se stále necítí dobře. Pokud byl člověk plně očkován a má aktuální očkování, je riziko, že onemocní long covidem, mnohem nižší. U 3–5 % lidí se po akutní infekci covid-19 stále rozvine. Například ve Spojeném království postihuje postcovidový syndrom odhadem 1,8 % populace a u 71 % lidí toto onemocnění trvá déle než rok. Bylo zjištěno, že je zde zapojena široká škála biologických mechanismů, včetně přetrvávání původního viru v těle, narušení normální imunitní reakce a mikroskopického srážení krve, a to i u některých lidí, kteří měli počáteční infekci jen mírnou.

Zatím neexistují žádné osvědčené způsoby léčby postcovidového syndromu a současná léčba tohoto stavu se zaměřuje na zmírnění symptomů a rehabilitaci. I proto existuje naléhavá potřeba vyvinout a otestovat biomarkery (např. krevní testy) k diagnostice a sledování long covidu a k nalezení terapií, které řeší základní příčiny onemocnění.

Riziko rozvoje chronického covidu lze snížit dodržováním hygienických pravidel, včasným nasazením antivirotik při akutní nákaze covidem-19, ale i vyvarováním se namáhavé fyzické aktivitě (zejména cvičení) během infekcí a samozřejmě pravidelnou vakcinací proti covidu-19.

Proočkovanost v ČR je hluboce pod doporučením

Jedním z největších problémů očkovací strategie v ČR je nízká proočkovanost u dobrovolných očkování. To se potvrzuje i u vakcinace proti covidu-19, kde proočkovanost v sezoně 2023/2024 dosáhla pouhých 3,8 %, přičemž u osob starších 65 let to bylo 14,4 %. Typicky v západní Evropě, například v Dánsku, Nizozemsku nebo Finsku, se přitom proočkovanost blíží k 80 procentům.

Jedním z hlavních důvodů nízké proočkovanosti u nás je podle expertů skutečnost, že mnoho lidí už covid-19 nevnímá jako hrozbu, protože často probíhá asymptomaticky, což snižuje pocit nebezpečí. Riziko, že se člověk nakazí covidem, je ale stále mnohem vyšší než riziko nákazy chřipkou.

V kohortové studii ve Spojeném království byla první dávka vakcíny spojena s počátečním 12,8% snížením pravděpodobnosti rozvoje postcovidových obtíží a druhá dávka vakcíny znamenala další 8,8% snížení.³

Ze studie průlomových infekcí vyplývá, že lidé, kteří dokončili základní očkování proti covidu-19 a vyvinula se u nich průlomová infekce SARS-CoV-2, měli oproti neočkovaným o 49 % menší pravděpodobnost, že budou hlásit příznaky přetrvávající minimálně čtyři týdny po infekci.

Očkování bylo spojeno s počátečním 14,9% snížením pravděpodobnosti postcovidových obtíží po první dávce adenovirové vektorové vakcíny a s 8,9% snížením po první dávce mRNA vakcíny. Snížení pravděpodobnosti po druhé dávce vakcíny bylo u obou typů vakcín podobné – 8,7 % u adenovirové vektorové vakcíny a 8,9 % u mRNA vakcíny.

Na důležitost vakcinace ukazuje skutečnost, že např. pacienti se srdečním selháním (HF), kteří jsou očkováni proti covidu-19, mají o 82 % vyšší pravděpodobnost, že budou žít déle než neočkovaní. Srdeční selhání, jehož prevalence u nás narůstá, je život ohrožujícím onemocněním, které postihuje více než 64 milionů lidí na celém světě.

Význam vakcinace u pacientů se srdečním selháním

Výzkum prezentovaný na vědeckém kongresu Srdeční selhání v květnu 2024 pořádaném Evropskou kardiologickou společností (ESC) potvrdil, že očkování proti covidu-19 bylo spojeno s nižší pravděpodobností nákazy infekcí, méně častým přijetím do nemocnice kvůli HF nebo s úmrtím z jakékoli příčiny během šestiměsíčního období ve srovnání s neočkovanými.

Ukázalo se, že očkování bylo provázeno o 82 % nižším rizikem úmrtnosti ze všech příčin, o 47 % nižším rizikem hospitalizace pro HF a o 13 % nižším rizikem infekce covidem-19 ve srovnání s neočkovanou kohortou. Co se týče kardiovaskulárních komplikací, očkování bylo (v porovnání s neočkovanou skupinou) spojeno s významně nižším rizikem cévní mozkové příhody, infarktu myokardu, myokarditidy/perikarditidy a žilního tromboembolismu.⁴

Co dosud o long covidu víme?

Jedním z poznatků je, že long covid nejen postupuje pomalu, ale jen velmi pomalu se také zmírňuje. Zdá se, že příčina tohoto onemocnění souvisí s nerovnováhou hladin serotoninu v důsledku pokračující replikace viru, který způsobuje covid-19, v gastrointestinálním traktu. To vyvolává neurokognitivní symptomy (tj. mozkovou mlhu, ztrátu paměti nebo změny nálady). Vazba na ACE receptory pak způsobuje mnoho dalších kardiovaskulárních symptomů.⁵

Vzhledem k tomu, že zatím neexistuje žádná specifická léčba, je doporučeno zaměřit se na týmový multifaktoriální přístup, jehož součástí je i spánková medicína, cvičení a v některých případech i léčba SSRI nebo betablokátory. Odborníci se shodují, že long covid je onemocnění, které je potřeba brát vážně. Ukazuje se, že včasná léčba a zahájení vícetýmového léčebného plánu zlepšuje zotavení.

K nejdůležitějším zjištěním patří, že jak očkování, tak včasná léčba paxlovidem snižují pravděpodobnost vzniku long covidu. Ta je vyšší u pacientů bez očkování proti covidu-19, u infikovaných alfa nebo delta variantou covidu-19, v případě mírného až středně těžkého onemocnění covid-19 a u pacientů s předchozí historií deprese nebo posttraumatické stresové poruchy. Dále jsou ve vyšším riziku kuřáci, obézní, opakovaně infikovaní, senioři a samozřejmě pacienti s nejrůznějšími chronickými nemocemi.

Zdroje:

1. https://www.lekarna.cz/clanek/omikron-rozdily-priznaky-a-lecba/?srsltid=AfmBOooIBmFMbnE5KgSX0iK1wm8EMefXUbrN0B9ZRUpDhFWUBt3CPufE
2. https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/25111-long-covid
3. https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(24)01136-X/fulltext
4. https://www.nzip.cz/clanek/1400-postcovidovy-syndrom; https://www.nhs.uk/conditions/covid-19/long-term-effects-of-covid-19-long-covid/
5. https://www.escardio.org/The-ESC/Press-Office/Press-releases/COVID-19-vaccine-can-help-people-with-heart-failure-live-longer
6. https://health.ucdavis.edu/news/headlines/long-covid-what-have-we-learned/2024/10