Klasifikace epileptických záchvatů a epilepsií je nástroj, který má v klinické praxi zásadní význam pro lékaře, pacienty, jejich rodiny a ošetřující týmy, protože zlepšuje možnosti vzájemné komunikace a spolupráce. Je důležitý také pro výzkumné pracovníky. Relativně nedávno, v roce 2017, uvedla 

Mezinárodní liga proti epilepsii (The International League Against Epilepsy, ILAE) nový operativní systém klasifikace typů záchvatů a epilepsií – reagovala tak zejména na dynamický rozvoj klinických poznatků a potřeby z běžné praxe.¹

Od nové klasifikace ILAE se očekává větší intuitivnost, přehlednost a všestrannost.

Jako důležité je třeba vyzdvihnout, že systém umožňuje klasifikovat dříve nezařaditelné typy záchvatů a epilepsií.¹

Nová základní klasifikace záchvatů¹

Nová základní klasifikace záchvatů je zkrácenou formou rozšířené verze klasifikace a vychází ze tří klíčových kroků:

• určení místa začátku záchvatů v mozku (záchvaty generalizované, fokální, záchvaty s neznámým začátkem, fokální záchvat přecházející do bilaterálního tonicko-klonického záchvatu),
• zhodnocení stavu vědomí během záchvatu (fokální záchvat bez poruchy vědomí/s poruchou vědomí, generalizované záchvaty – zde se vždy předpokládá porucha vědomí; záchvat, kde porucha vědomí není známa – stav vědomí se tudíž nehodnotí),
• zhodnocení dalších vlastností záchvatů (motorické a jiné symptomy při fokálních záchvatech – fokální motorické záchvaty, fokální záchvaty bez motorických projevů, fokální záchvaty s poruchou vědomí/bez poruchy vědomí, aura – není zařazena do nové klasifikace, lze ji přesto používat i nadále; opis generalizovaných záchvatů – generalizovaný motorický záchvat, generalizovaný záchvat bez motorických projevů; opis záchvatů s neznámým začátkem – projevy motorické, nemotorické).

Nová rozšířená klasifikace záchvatů vychází z popsané základní klasifikace, ale rozšiřuje kategorie „motorických záchvatů“ a „záchvatů bez motorických projevů“ ve všech třech typech záchvatů (fokální, generalizované a s neznámým začátkem),¹ viz Schéma 1: Rozšířená verze klasifikace epileptických záchvatů 2017 ¹^{, 2}. 

Klíčové body klasifikace epilepsií

Klasifikace epilepsií se vztahuje na všechny věkové skupiny. Po klasifikaci typu záchvatu by se měl lékař zaměřit na určení typu epilepsie, a pokud je to možné, i epileptického syndromu. U pacientů, kteří nesplňují kritéria pro epilepsii (např. izolovaný záchvat), by měl být určen pouze typ záchvatu a klasifikace by měla být v tomto bodě ukončena. Pro klasifikaci typu epilepsie musí pacient splňovat definici epilepsie. Na druhou stranu, i když by byla splněna kritéria pro epilepsii, vždy budou existovat pacienti, u nichž sice lze klasifikovat typ záchvatu, ale nelze u nich klasifikovat typ epilepsie (viz Schéma 2: Klasifikace epilepsií 2017^{3, 4}). 

Etiologie epilepsie

Už při prvním kontaktu s pacientem, který má epilepsii se doporučuje zvážit etiologii záchvatů. Pokud není zpočátku jasná, měli by se lékaři pokusit etiologii opětovně zhodnotit v dalších krocích rozhodovacího procesu. Pracovní skupina ILAE definovala šest etiologických kategorií: 1) strukturální, 2) genetickou, 3) infekční, 4) metabolickou, 5) imunologickou a 6) neznámou, stejně jako popsala možnosti dalšího managementu záchvatů.

Diář epileptika ke stažení

Zdroj:

1. Donáth, V.: Nová klasifikácia epileptických záchvatov a epilepsií ILAE 2017, Neurol. prax, 2018; 19(1):35‑39.

2. Fisher, R.S. et al.: Operational classification of seizure types by the International League Against Epilepsy: Position Paper of the ILAE Commission for Classification and Terminology. Epilepsia 2017; 58(4):522-530

3. Scheffer, I.E. et al.: ILAE classification of the epilepsies: Position paper of the ILAE Commission for Classification and Terminology. Epilepsia 2017; 58(4): 512–521. 

4. Marušič, P.; Ošlejšková, H. a kol.: Nové klasifikace epileptických záchvatů a epilepsií ILAE 2017. Neurol. Praxi 2018; 19(1): 32-36.