Čas od času se objevují nové, moderní diety a výživové směry, které slibují nejrychlejší a nejefektivnější hubnutí spojené s řadou zdravotních benefitů. Nutno podotknout, že princip úbytku tělesné hmotnosti na bázi kalorického deficitu zřejmě už vyšel z módy. 

PhDr. Tamara Starnovská, vedoucí nutriční terapeutka Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, předsedkyně Sekce výživy a nutriční péče, z.s., a tajemnice Fóra zdravé výživy, přednášela na říjnové Celostátní odborné konferenci o výživě v IKEM Praha právě na toto kontroverzní téma. „Pohodlnější než připustit si holý fakt, že energetický příjem v našem jídelníčku převažuje nad energetickým výdejem, je hledat viníka, proč přibíráme na hmotnosti,“ uvedla PhDr. Starnovská. Například v 60. letech minulého století byly za pandemii obezity v USA obviňovány právě tuk a tučné potraviny. Současně na to reagoval potravinářský průmysl, který tehdy na trh uvedl mnoho dietních verzí, tzv. light modifikací a beztučných výrobků. V poslední době se terčem kritiky staly právě sacharidy – živina, která má podle výživových doporučení zaujímat u zdravé populace 50–60 % denního energetického příjmu, což je nejvíce ze všech makronutrientů. A oprávněně – sacharidy obsahují především molekuly glukózy, která je nejpohotovějším zdrojem energie. Navíc je glukóza energetický substrát, na jehož dodávce jsou přímo závislé například erytrocyty. A je známo, že mozkové buňky spotřebují až 120 gramů glukózy denně. Jak uvádí publikace v časopise Nutrition z roku 2014, můžeme způsoby stravování dělit podle obsahu sacharidů na: velmi nízkosacharidovou dietu (ketodietu, 20–50 g sacharidů/den), nízkosacharidovou neboli low-carb dietu – LCD (50–130 g/den), dietu se středním obsahem sacharidů (130–225 g/den) a vysokosacharidové stravování (225 g/den a více). „Ketodieta povoluje konzumaci pouze minimálního množství sacharidů, které je pro lidský organismus nedostačující. To v důsledku vede ke vzniku ketolátek – sekundárního zdroje energie, který se tvoří v játrech při nedostatku glukózy,“ uvedla PhDr. Starnovská a připustila, že ketodieta se podle nejnovějších studií může uplatnit u pacientů trpících Alzheimerovou chorobou, epilepsií či depresemi. Doporučená délka aplikace diety je však pouze 10–14 dní, neboť tento způsob stravování je dlouhodobě neudržitelný.

Extrémní výživová doporučení bez evidence-based medicine

Jak popsala PhDr. Starnovská, argumentace propagátorů ketodiety jakožto zcela běžného stravování pro všechny se ohánějí výživovými tvrzeními bez citací a zdrojů z medicíny založené na důkazech (EBM – evidence-based medicine). Na svých internetových stránkách také propagátoři předem upozorňují na tzv. ketochřipku jako souhrnné označení pro symptomy, které se dostaví při dodržování principů ketogenního stravování. Mezi ně se řadí nedostatek energie, slabost, gastrointestinální obtíže, snížená pracovní a sportovní výkonnost, migrény, myalgie, podrážděnost, zhoršení kognitivních funkcí, pokles libida nebo pocit hladu. Navíc před zahájením diety doporučují její zastánci konzultaci s praktickým lékařem či nákup doplňků stravy, které by měly být během ketodiety užívány, neboť suplementují látky v ketodietě chybějící. Doktorka Starnovská poukázala na absurditu a nesmyslnost těchto výživových doporučení, protože většinu potřebných mikroživin člověk dokáže pokrýt pestrou a vyváženou stravou. Přechod na nízkosacharidové stravování tedy pro zdravého jedince pozbývá pádných důvodů. Potenciální zdravotní komplikace, dehydratace, hypoglykemie či metabolický rozvrat zřejmě nejsou stěžejním problémem a ostatně ani zájmem výživových poradců, kteří ketodietu doporučují.

Rizika kombinace ketodiety s léčbou diabetu 1. typu jsou značná

Ketóza neboli normální ketonemie je běžný fyziologický stav, kdy ketolátky v krvi nepřesahují 0,2 mmol/l. Dochází k ní při prostém hladovění, konzumaci nízkosacharidové stravy či vyčerpání glykogenu. Za běžných okolností slouží ketolátky jako metabolické palivo pro periferní tkáně (kosterní svaly), srdce nebo ledviny. Při delším hladovění se uplatňují jako výživa i pro buňky mozkové, ale mají využitelnost jen 60–70 % ve srovnání s glukózou. Nevýhodou ketolátek je jejich kyselý charakter. Vysoké koncentrace ketolátek v krvi snižují pH, narušují acidobazickou rovnováhu (ABR) a vychylují organismus z homeostázy. Častými projevy jsou nauzea, zvracení a dehydratace, stejně jako nepříjemný acetonový zápach z úst či ketonurie. Ketoacidóza je pak patologický, život ohrožující stav, do kterého se často dostávají pacienti s dekompenzovaným diabetem 1. typu. Vyznačuje se vysokou ketózou (> 3 mmol/l) a ketonurií. Glifloziny, glinidy i deriváty sulfonylurey, používané při léčbě diabetu 2. typu, vyžadují pravidelný příjem sacharidů ve stravě. „Užívání perorálních diabetik v kombinaci s LCD stravováním u diabetiků výrazně zvyšuje riziko hypoglykemie a diabetické ketoacidózy,“ upozornila doktorka Starnovská. Pro inzulin-dependentní diabetes, tedy diabetes 1. typu, je ketodieta naprosto nevhodná a je kontraindikována z výše uvedených důvodů.

Doporučené denní množství sacharidů u diabetika 2. typu je podle České diabetologické společnosti 44–60 %, a to v zájmu efektivity léčby a eliminace výkyvů glykemie. American Diabetes Association (ADA) ve svých doporučeních z roku 2019 uznává LCD jako jednu z možných alternativ stravování. Opírá se o studie, které prokazatelně ukázaly zlepšení glykemie a lipidogramu po dobu jednoho roku u pacientů s prediabetem nebo diabetem 2. typu na ketodietě. Metaanalýza studií z let 2004–2014 potvrzuje signifikantně nižší hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA1c) u diabetiků 2. typu na LCD oproti kontrolní skupině, která konzumovala vyšší množství sacharidů. „Avšak pouze po dobu jednoho roku, neboť později se výsledky obou skupin vyrovnaly,“ dodala PhDr. Starnovská. Pacient s non-inzulin dependentním diabetem může tedy být na dietě s mírnější restrikcí sacharidů a praktikovat LCD stravování, ale pouze po konzultaci s nutričním terapeutem a pod dozorem ošetřujícího lékaře s pravidelnou kontrolou.

Vysokotučná strava vede ke vzniku KV onemocnění

Prosazování některých diet může být zaviněno např. také špatnou interpretací výživových doporučení a záměnou s léčebnou výživou. Dieta LCHF (low carb high fat) je populární zejména u mladší populace. Je kaloricky hodnotná, avšak s neadekvátním trojpoměrem živin, který udává rozložení živin na 10 % bílkovin, 20 % sacharidů a 70 % tuků. Tato extrémně vysokotučná dieta s sebou nese značná rizika. „Většina pacientů sice vyřadí z jídelníčku sladkosti a přílohy, ale místo toho bez omezení konzumuje smažené a vysokotučné potraviny, které představují mnohem větší nálož energie než obyčejná sacharidová příloha,“ zdůraznila PhDr. Starnovská a doplnila, že nadměrný příjem tuků, a to zejména nasycených mastných kyselin ze živočišných zdrojů, se v dlouhodobém horizontu projeví hypercholesterolemií. Zhoršený lipidový profil a nepříznivý index aterogenity mezi LDL a HDL cholesterolem je logickým důsledkem takové diety. A co více, tučné výrobky obsahují také vyšší podíl soli – denní doporučená dávka (DDD) sodíku je tak často nadlimitní. Je známo, že diabetes jde ruku v ruce s hypertenzí, a obě komorbidity, v Česku velmi prevalentní, urychlují proces rozvoje aterosklerózy, na nějž je založeno vysokými koncentracemi cholesterolu v krvi. V České republice stále zdaleka nejvíce osob umírá na kardiovaskulární (KV) onemocnění a je naopak zapotřebí konzumovat stravu, která KV riziko v populaci sníží.

Omezování komplexních sacharidů ve stravě je nelogické a zbytečné

Lze shrnout, že vyloučení sacharidů, a to zejména těch komplexních, je kontraproduktivní. „Už i jen pro holý fakt, že se ve stravě ochuzujeme o pestrou paletu chutí a variabilitu surovin v ovoci, obilovinách, pseudocereálicíh nebo luštěninách, které mají ve stravě člověka nezastupitelný význam. Mimoto tím organismus přichází i o velký podíl rozpustné a nerozpustné vlákniny, která působí jako prevence zácpy, zvyšuje sytící index jídla a příznivě podporuje střevní mikrobiotu,“ vysvětlila doktorka Starnovská. Vitaminy skupiny B a C a mnoho minerálních látek a stopových prvků v nesacharidových zdrojích rovněž jen těžko najdeme. Vytěsňovat sacharidy ze stravy zkrátka z pohledu nutričních terapeutů pozbývá smysl.

Mezi možné benefity nízkosacharidového stravování můžeme počítat snížení tělesné hmotnosti, motivaci z rychle viditelných výsledků nebo vymizení pocitu chuti na sladké. Toho ale lze podle doktorky Starnovské dosáhnout i vyváženou racionální dietou. Odborné společnosti na LCD či LCHF mohou kladně hodnotit i omezování sekundárně zpracovaných potravin a potravin bohatých na jednoduché cukry, které přispívají ke vzniku „civilizačních“ onemocnění.

Je nutné si uvědomit, že jakákoliv dietní změna ve smyslu upřednostňování primárních kvalitních zdrojů a nízkokalorických potravin má za následek úbytek tělesné hmotnosti či změnu tělesného složení. Dlouhodobě udržitelným stravováním, bez vyřazování důležitých živin a bez rizika metabolických komplikací, lze na bázi adekvátního kalorického deficitu zhubnout bezbolestně a bez jojo efektu. Chce to jen čas, trpělivost a konzistentní úsilí. Bohužel i dnes, v době dostupnosti relevantních dat založených na důkazech (EBM), má reklamní sdělení, doporučení celebrit nebo koláž fotek „před a po“ větší validitu než tvrzení mnoha nutričních terapeutů a lékařů, kteří před nefungujícími dietami varují.