Zpráva z XXII. výročního sjezdu České kardiologické společnosti.
Výroční sjezdy České kardiologické společnosti (ČKS) jsou již roky největšími lékařskými kongresy v ČR. Nejinak tomu bylo i letos začátkem května, kdy se do Brna sjelo na XXII. výroční sjezd ČKS celkem 3 500 účastníků. Domnívám se, že neodjížděli po třech a půl dnech z Brna zklamáni. Na sjezdu zaznělo nebo bylo vystaveno formou posterů celkem 648 sdělení, která pokryla celé široké spektrum současné kardiologie i příbuzných medicínských specializací. Výroční sjezd ČKS má tradičně hlavně postgraduální zaměření a právě to ho dělá velmi atraktivní nejenom pro praktické kardiology, ale i pro kardiologicky orientované internisty, hypertenziology, angiology, kardiochirurgy a specialisty jiných interních oborů. Na sjezdu se již dobře a pevně zabydlela i sesterská (resp. nelékařská) sekce, která již několik let naplňuje odborným programem po celou dobu sjezdu jeden přednáškový sál a podílí se i na posterové sekci. Potěšitelné pro mne bylo, že na letošním sjezdu bylo vidět i dost studentů medicíny, a to nejenom z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, ale i z Olomouce a z Prahy.
Tak, jak se již stalo nepsaným pravidlem, měl i letošní výroční sjezd vysokou společenskou úroveň. Slavnostní zahájení v neděli 4. května večer otevřel i zakončil mladý a skvělý koncertní mistr České filharmonie, pan Josef Špaček (obr. 1).
Čestná členství ČKS byla letos udělena u příležitosti životních jubileí celkem šesti lékařům. Byli to: prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc., vedoucí Centra preventivní kardiologie II. interní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni; kardiochirurg doc. MUDr. Petr Němec, CSc., MBA, ředitel CKTCH Brno; prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc., FESC, FACC, přednosta III. interní – kardiologické kliniky Kardiocentra 3. LF UK a FNKV v Praze a současný předseda ČKS; dětský kardiolog doc. MUDr. Oleg Reich, CSc., z katetrizační laboratoře Dětského kardiocentra FN v Motole, MUDr. Ladislav Groch, CSc., primář I. interní – kardioangiologické kliniky FN u sv. Anny v Brně, a konečně doc. MUDr. Gabriel Kamenský, CSc., FESC, vedoucí odd. neinvazivní kardiovaskulární diagnostiky V. interní kliniky Univerzitní nemocnice v Bratislavě (obr. 2).
Nejvyšším vyznamenáním ČKS je zlatá medaile ČKS (prof. Libenského), kterou výbor společnosti uděluje každoročně jednomu českému kardiologovi za jeho celoživotní zásluhy o rozvoj české kardiologie. Letos se výbor ČKS rozhodl ji udělitprof. MUDr. Františku Kölbelovi, DrSc., FACC. Protože se prof. Kölbel nemohl letošního výročního sjezdu ČKS zúčastnit, převzal za něho vyznamenání jeho kolega z interní kliniky motolské nemocnice doc. MUDr. Jaromír Chlumský, CSc. Před třemi roky začal výbor ČKS udělovat zlatou medaili ČKS také jednomu významnému zahraničnímu kardiologovi. Prvním byl v roce 2012 nestor světové kardiologie a autor světoznámé kardiologické učebnice prof. Eugene Braunwald z USA, vloni bývalý prezident ESC prof. Michal Tendera z Polska. Pro letošní rok se výbor ČKS rozhodl udělit Zlatou medaili ČKS prof. Faustovi Pintovi z Portugalska, který na konci srpna letošního roku převezme na výročním sjezdu ESC v Barceloně pozici prezidenta ESC (obr. 3).
Do společenského programu výročního sjezdu již také neodmyslitelně patří Kardioběh Jiřího Tomana. Na památku bývalého předčasně zemřelého přednosty I. interní – kardioangiologické kliniky FN u sv. Anny, bývalého vědeckého sekretáře ČKS a hlavně našeho skvělého kamaráda prof. MUDr. Jiřího Tomana, se letos na brněnském výstavišti běžel již XI. ročník, doplněný o Kardiochůzi Jiřího Tomana. Je velmi potěšitelné, že zájem účastníků sjezdu o tyto sportovní aktivity rok od roků narůstá. Ani letos nechyběl jako startér sportovní komentátor Štěpán Škorpil, ani letos nechyběli na startu legendární veteráni profesoři Jan Pirk, Michael Aschermann a Jiří Vítovec (obr. 4).
Odborný program probíhal po většinu sjezdu celkem v sedmi paralelních sekcích, z nichž jedna byla již výše zmíněná sekce nelékařská, ve které přednášely vesměs kardiologické sestry, ale i příslušníci jiných nelékařských profesí, jako jsou rehabilitační pracovníci, laboranti a technici, jejichž role v současné „high-tech“ kardiologii neustále narůstá. Navíc k tomu bylo po dva dny v posterovém sále vystaveno vždy po 75 posterových sděleních. Každý den bylo z posterových sdělení prezentováno pět, která dostala v recenzním řízení nejvyšší počet bodů, jako tzv. moderované postery před odbornou komisí, která jednak řídila krátkou diskusi a jednak vybrala každý den nejlepší poster, jehož autor byl odměněn. Podstatnou část odborného programu sjezdu zajišťovaly, také tradičně, pracovní skupiny ČKS, kterých je celkem 16, a spřátelené a příbuzné odborné společnosti, jako je Slovenská kardiologická společnost, Česká společnost kardiovaskulární chirurgie, Česká angiologická společnost, Česká společnost pro hypertenzi a Česká společnost pro aterosklerózu. O tom, že program byl sestaven dobře a byl pro účastníky zajímavý, jasně svědčily vesměs naplněné přednáškové sály po většinu sjezdu (obr. 5).
Programový výbor vsadil na osvědčené formáty. Tak jako již několik let předcházel zahájení sjezdu v neděli odpoledne blok přímých přenosů nebo předtočených videozáznamů z katetrizačních, elektrofyziologických a chirurgických sálů. Tyto komentované přenosy umožňují účastníkům být takřka přímými svědky superspecializovaných výkonů, které by jinak jen velmi těžko na vlastní oči uviděli. Letos to např. byly živý přenos koronární angioplastiky asistované měřením frakční průtokové rezervy ve stenotické věnčité tepně z katetrizační laboratoře FN Brno a intervenční léčba mitrální regurgitace pomocí katetrizačně implantovaného MitraClipu (pro nezasvěcené je to pomůcka podobná kolíčku na prádlo, kterou se k sobě scvaknou oba cípy těžce nedomykavé mitrální chlopně, čímž se nedomykavost významně zmenší) z katetrizační laboratoře Kardiocentra FN Královské Vinohrady v Praze. Na předtočených videozáznamech pak měli účastníci možnost sledovat např. epikardiální mapování arytmogenního substrátu komorové tachykardie, thorakoskopicky provedený kardiochirurgický výkon na levé síni pro fibrilaci síní (tzv. Endo MAZE), katetrizační uzávěr defektu septa síní typu II za kontroly intrakardiální echokardiografie, perkutánní koronární intervenci s implantací biodegradabilního stentu a kontrolou pomocí optické koherenční tomografie nebo stenting významné stenózy karotické tepny.
Proběhla také prezentace originálních prací českých autorů v prestižních mezinárodních kardiologických časopisech pod názvem „To nejlepší z české kardiologie“. Do této soutěže se mohou přihlásit všichni, jejichž práce byla realizována na českém pracovišti a publikována v mezinárodním kardiologickém časopise, který má „impact factor“ (IF) minimálně 2,0. Prvních osm prací z časopisů s nejvyšším IF je na sjezdu prezentováno ústně a první tři autoři jsou odměněni. Ostatní práce jsou citovány v programu sjezdu. Je potěšitelné, že v posledních několika letech počet přihlášených prací do této soutěže plynule narůstá. Letos jich bylo celkem 19. Druhou soutěží na výročním sjezdu je „Soutěž mladých kardiologů“(do 35 let). Letos do ní bylo přihlášeno 20 prací, z nichž porota vybrala pro ústní prezentaci na sjezdu devět nejlépe hodnocených sdělení.
Tradičně hojně navštívenou sekcí programu jsou HOTLINES. V ní jsou prezentovány výsledky důležitých a zajímavých klinických studií, jejichž výsledky byly publikovány v uplynulém roce a které nějakým významným způsobem ovlivnily stávající klinickou praxi. Protože v posledních letech výrazně narůstal podíl klinických studií, ve kterých nebyla hodnocena účinnost a bezpečnost farmak, ale nefarmakologických léčebných postupů, ať již chirurgických, katetrizačních, nebo elektrofyziologických, rozhodl se výbor tuto sekci rozdělit na dvě – v té první byly prezentovány (většinou národními koordinátory) výsledky celkem sedmi farmakologických studií a v té druhé výsledky šesti katetrizačních a elektrofyziologických studií.
Ve farmakologické části prezentoval prof. J. Špinar studii ENGAGE AF-TIMI 48, která testovala proti warfarinu další z nových perorálních antikoagulancií – inhibitor faktoru Xa edoxaban – v prevenci CMP a tromboembolických příhod u nemocných s nevalvulární fi brilací síní. Obě testované dávky edoxabanu byly co do účinnosti non-inferiorní ve srovnání s warfarinem, ale významně bezpečnější z hlediska rizika krvácení. Edoxaban zatím není v EU registrován. Prof. J. Vítovecseznámil posluchače s napjatě očekávanými výsledky studie TOPCAT, ve které se testovala proti placebu účinnost spironolaktonu u nemocných se srdečním selháním a zachovanou ejekční frakcí. K všeobecnému zklamání se neprokázalo, že by spironolakton snižoval výskyt kardiovaskulárních příhod, vedl pouze k poklesu hospitalizací pro zhoršené srdeční selhání. Pro tento typ srdečního selhání tak stále nemáme žádnou „evidence-based“ léčbu, a ta tak zůstává i nadále pouze empirická. Doc. M. Malý prezentoval výsledky studie ACCOAST, která porovnávala, zda je lepší předléčit všechny nemocné s NSTEMI antiagregačním přípravkem prasugrelem, nebo zda tento lék podávat až po koronární arteriografi i selektivně pouze těm nemocným, u nichž se bude následně provádět PCI. Studie byla ukončena předčasně, protože se ukázalo, že neselektivní podávání prasugrelu všem nemocným není účinnější, ale vede k vyššímu výskytu krvácení včetně život ohrožujícího. Dr. P. Janský referoval o výsledcích studie POISE-2, jejímž cílem bylo posoudit účinnost a bezpečnost perioperačního podávání jednak kyseliny acetylsalicylové (ASA) a jednak clonidinu u nemocných, kteří podstupují nekardiochirurgický operační výkon. Ukázalo se, že podávání ASA nesnižuje počet úmrtí a infarktů myokardu, ale vede k vyššímu výskytu závažných krvácení. Podobně ani léčba clonidinem se co do účinnosti nelišila od placeba, ale vedla ke statisticky významně vyššímu výskytu komplikací (hypotenzí, bradykardií a srdečních zástav). Paušální podávání ASA ani clonidinu tedy není u nekardiochirurgických operačních výkonů indikováno. Prof. Lenka Špinarová prezentovala výsledky studie SAVOR, která je první ukončenou mortalitní studií s inhibitorem dipetidyl peptidázy 4 (DPP-4). Tato studie specificky sledovala kardiovaskulární bezpečnost dlouhodobého podávání nového perorálního antidiabetika z rodiny inkretinů – saxagliptinu. Na velkém souboru více než 16 000 diabetiků s vysokým kardiovaskulárním rizikem, kteří byli sledováni v průměru 2,1 roku, saxagliptin sice nezvýšil výskyt ischemických kardiovaskulárních příhod, ale byl pozorován trend ke zvýšení počtu hospitalizaci pro srdeční selhání. Cílem studie AleCardio, o které referoval prim. T. Janota, byl průkaz redukce kardiovaskulární morbidity a mortality duálním agonistou PPAR-? a -? aleglitazarem ve srovnání s placebem u diabetiků 2. typu, kteří prodělali akutní koronární syndrom. Studie byla ukončena předčasně, protože aleglitazar sice významně snížil glykovaný hemoglobin a nezvyšoval výskyt primárního sledovaného kombinovaného klinického ukazatele, kterým byla kardiovaskulární úmrtí + IM + CMP, ale zvýšil výskyt některých nežádoucích příhod jako srdečního selhání, renálního selhání a gastrointestinálních krvácení. Neúspěch studie AleCardio byl další v řadě studií s duálními agonisty receptorů PPAR, končících s nedostatečným primárním účinkem a vyšším výskytem nežádoucích účinků. Poslední studií, o které referoval doc. J. Chlumský, byla studie Hokusai-VTE, která testovala účinnost a bezpečnost jednoho z nových perorálních antikoagulancií – přímého inhibitoru faktoru Xa edoxabanu, v léčbě akutní tromboembolické nemoci. U více než 8 000 nemocných s hlubokou žilní trombózou a/nebo plicní embolií byl edoxaban srovnáván s warfarinem, obojí léčebná strategie navazovala na zahajovací léčbu nízkomolekulárním heparinem enoxaparinem. Léčba edoxabanem se ukázala být stejně účinná, ale významně bezpečnější co do rizika velkých krvácení než klasická léčba warfarinem. Výsledky jsou tedy obdobné jako ve studiích s jinými novými perorálními antikoagulancii při této diagnóze.
V bloku HOTLINES nelékových studií zazněly kromě jiného velmi překvapivé výsledky studie SYMPLICITY-HTN 3, která pečlivě kontrolovaným způsobem testovala účinnost katetrizační renální sympatické denervace u nemocných s rezistentní hypertenzí. Její výsledky nepochybně velmi zbrzdí nekontrolovaný a bouřlivý rozvoj tohoto nefarmakologického léčebného postupu. Podrobněji o této studii a jejích výsledcích píšeme v tomto čísle Kapitol z kardiologie na jiném místě – ve zprávě z výročního sjezdu ACC ve Washingtonu. V této sekci také prof. P. Widimský referoval o prvních slibných výsledcích české studie PRAGUE-16, testující účinnost a bezpečnost katetrizační intervence u nemocných s akutní ischemickou CMP.
Na XXII. výročním sjezdu ČKS bylo možné vyslechnout spoustu dalších zajímavých informací. Velmi rychle např. narůstají klinické zkušenosti s novými perorálními antikogulancii a postupně se zpřesňuje jejich optimální místo v prevenci a léčbě tromboembolických příhod. Neuvěřitelně rychlým způsobem se na klinické scéně objevují nové „high-tech“ pomůcky a sofi stikované nefarmakologické léčebné postupy. Katetrizační implantace aortální chlopně se již stala takřka rutinním léčebným postupem, v současnosti se soustřeďuje větší pozornost i na katetrizační výkony na chlopni mitrální – např. MitraClip u těžké mitrální regurgitace. Rychle se hromadí zkušenosti s novými biodegradabilními stenty – na sjezdu byly referovány výsledky další české studie z rodiny PRAGUE, tentokráte PRAGUE-19, která testovala tyto biodegradabilní koronární stenty u nemocných se STEMI. Také se hodně mluvilo o srdečním selhání, jehož prevalence a incidence u nás rychle narůstá v souvislosti s významně se prodlužující průměrnou délkou života. Zejména srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí zůstává oblastí, ve které je stále příliš mnoho otazníků. U tohoto stavu například zcela chybí léčba založená na důkazech z klinických studií, a proto tyto nemocné léčíme stále jen empiricky.
ADRESA PRO KORESPONDENCI
Prof. MUDr. Jaromír Hradec, CSc., FESC, III. interní klinika 1. LF UK a VFN, U Nemocnice 1, 128 08 Praha 2, e-mail: jhradec@vfn.cz
zpět