Ultrasonografie dialyzačních cévních přístupů

Komplikace dialyzačního cévního přístupu jsou nejčastější příčinou morbidity dialyzovaných pacientů, a proto bývá přístup označován za Achillovu patu těchto nemocných. Jde o cévu, která je třikrát týdně punktována dvěma dialyzačními jehlami a která nahrazuje nepraktické a z hlediska brány infekce problematické používání permanentních katétrů. K umožnění dialýzy musí mít tato céva poměrně vysoký průtok – vyšší než 300 ml/min. Obvykle však průtok krve cévním zkratem dosahuje 500–2 000 ml/min. Pro srovnání, klidový průtok krve pažní tepnou se u zdravého jedince pohybuje kolem 100 ml/min.

Zjednodušeně řečeno, existují dvě velké skupiny cévních přístupů – nativní (přímé chirurgické spojení pacientovy tepny a žíly) a zkraty s použitím umělé (polytetrafl uoroetylenové, PTFE) protézy. Příkladem nativního přístupu je radiocefalický zkrat vytvořený arteriovenózní anastomózou ve foveola radialis. Jsou-li vyčerpány podkožní žíly, k punkcím se využívá cévní protéza, přemosťující úsek mezi tepnou a vzdálenější žilou.

I když je popsaný cévní přítup nazýván trvalý, jeho životnost se pohybuje mezi několika měsíci až lety. Hlavní příčinou omezené průchodnosti je rozvoj stenóz s následnou trombotizací zkratu. Více jsou ohroženy zkraty s umělou cévní protézou. Pro včasný záchyt případné stenózy se využívá fyzikální vyšetření, některá hemo dynamická měření během hemodialýzy a duplexní dopplerovská ultrasonografie. V našem centru provádíme ultra sonografi cký screening přístupů s cévní protézou každé tři měsíce. Je-li zachycena hemodynamicky významná stenóza, pacient je léčen obvykle perkutánní transluminální angioplastikou. Počtem založených zkratů i počtem perkutánních výkonů a komplexností péče je centrum dialyzačních přístupů ve Všeobecné fakultní nemocnici největší nejen v ČR, ale i jedno z největších na světě.

 

 

ADRESA PRO KORESPONDENCI

Doc. MUDr. Jan Malík, CSc., 3. interní klinika 1. LF UK a VFN, U Nemocnice 1, 128 21 Praha 2, e-mail: malik.jan@vfn.cz

zpět