O internistických kongresech aneb „Resuscitace INTERNY se zdá být úspěšná“
Oficiálně bych měl článek nazvat nejspíš „Zpráva z výročního kongresu České internistické společnosti ČLS JEP a z Evropského internistického sjezdu pořádaného Evropskou federací interní medicíny“. Nechci ale psát oficiální zprávu, spíš bych se chtěl se čtenáři podělit o některé dojmy z kongresů, které se počátkem října (2.–5. 10.) konaly v Kongresovém centru Praha.
Na nedávném „Administrative Council“ Evropské federace interní medicíny (EFIM) proběhla velmi zásadní diskuse o tom, co je „vlajkovou lodí“ té které společnosti. Je to časopis, který společnost vydává, je to letní škola mladých internistů – nebo teď nově i zimní škola? Nakonec zvítězil názor, že onou „vlajkovou lodí“ je každoroční výroční sjezd. Z tohoto hlediska pak na tom evropská interna moc dobře nebyla. Historie posledních tří let byla opravdu více než smutná. Před třemi roky Švédové kongres zrušili pro nedostatek peněz. Na tuto „skoro tragédii“ navázal kongres v Aténách. Do země zmítané ekonomickými problémy dorazilo s velkými obtížemi (kongres se konal ve dnech generální stávky) cca 500 účastníků včetně domácích. Loňský kongres v Madridu byl předzvěstí již lepšího období. Společné konání španělského (asi 2 000 účastníků) a evropského (500 účastníků) kongresu již bylo přece jen důstojnější. Za této situace jsme přebírali pomyslnou štafetu organizátorů my za Českou internistickou společnost.
Skepsi, které by při uvedené anamnéze nebylo těžké propadat, přece jen trochu snižovalo to, co jsme sledovali v posledních letech téměř v celé Evropě, a sice nárůst zájmu o internu, ale také o internistické sjezdy ve většině zemí starého kontinentu. Např. v Německu se lokálního kongresu účastní 12 000 lékařů, v Rusku 5 000–8 000 a i malé Švýcarsko dosáhne v počtu internistů na sjezdu téměř na dvoutisícovou hranici. Takže problém netkví v oboru, ale v organizací napříč Evropou. Musím říci, že jsme během jednoho roku udělali maximum pro propagaci kongresu na sjezdech odborných společností v mnoha zemích kontinentu, ale i na sociálních sítích. Vzhledem k tomu, že EFIM je partnerskou organizací American College of Physicians, propagovali jsme kongres i za oceánem. Samozřejmě, že jako patriot nemohu opomenout to, že kongres se konal v naší úžasné, mystické Praze.
Výsledek nakonec přece jen stál za to. Nejvyšší číslo mezinárodních účastníků za poslední léta se podařilo více než ztrojnásobit. Registrovali jsme 1 600 lékařů (nepočítali jsme registrace od firem, podporujících organizací apod.), kteří k nám přijeli celkem ze 77 zemí. To samozřejmě výrazně přesahuje počet evropských zemí. Odkud k nám tedy účastníci přicestovali? Spojené státy a dokonce Austrálii či neskutečně vzdálený Nový Zéland bych si ještě dokázal představit. Ale že přijede 17 účastníků z Ekvádoru a zástupci Pobřeží slonoviny, Angoly, Nigérie, Íránu, Iráku a Réunionu bych opravdu neočekával. Díky jim za účast. Přitom tato účast rozhodně nebyla „turistická“. Posuďte sami některá čísla: vyzvaných přednášek bylo 89, přednášek celkem 179; abstrakt jsme obdrželi celkem 1 077, což nám umožnilo udržet vysokou laťku kvality, takže akceptováno bylo něco přes 800 prací.
Ze všech dostupných čísel je pak, alespoň pro mne, nejpodstatnější jedno. Téměř třetinu účastníků představovali mladí internisté do 35 let. Zájem o internu tedy je, obor nezhyne. „Young internists day“ byl bohatě navštíven a patřil k nejúspěšnějším částem kongresu.
Lze tedy říci, že celkově to byl úspěch. Ale nic není úplně bílé, stejně jako předchozí kongresy nebyly jen černé (tedy krom onoho zrušeného). Co byl největší problém kongresu? Byly dva. Za největšího nepřítele považuji nádherné, i když chladné počasí. Sluncem zalitá Praha byla pro některé účastníky příliš velkým lákadlem, takže jsme je na části kongresu postrádali. S tím pak souvisí problém číslo dvě. Tím je obrovský sjezdový sál s kapacitou téměř tří tisíc míst. Alespoň trochu plný vypadal jen při slavnostním zahájení (kdy byly oba kongresy, evropský a český, spojeny) a pak při několika plenárních zasedáních. Nicméně i za situace, kdy bylo na zasedání (předsedal jsem jednomu symposiu a místo abych dával pozor, tak jsem počítal) 500 účastníků, jsme se v sále ztráceli. Na druhé straně paralelní sekce, zejména originální sdělení, byly navštíveny velmi početně.
Nechci hodnotit celý kongres, přesto si ale neodpustím to, že hodnocení ze strany zahraničních účastníků, ať už šlo o „běžné“ účastníky nebo o reprezentanty výboru EFIM, bylo mimořádně pozitivní. Myslím, že práce, kterou jsme kongresu věnovali ze strany českých internistů, se dočkala ocenění. Pro mnohé naše lékaře bylo jistě přínosné, že měli možnost nahlédnout na evropský kongres. Na druhé straně jsme si všichni mohli uvědomit to, že naše interna, i mnohé obory z interny vzešlé, se nejen může s „Evropou“ srovnávat, ale v mnoha případech představuje absolutní evropskou špičku.
A tak se dostáváme postupně také ke kongresu českému. Výroční kongres ČIS ČLS JEP měl srovnatelnou velikost jako kongres evropský, respektive svými 1 700 účastníky jej ještě o něco překonal. Když se tedy podíváme na oba kongresy vcelku a navíc započteme „opravdu všechny“, včetně firemních a dalších účastníků, dostaneme se nad tři a půl tisíce. To už je opravdu slušné číslo, zejména při pohledu na výše uvedenou historii evropských internistických setkání.
Domácí kongres probíhal tradičně jako mozaika jednotlivých interních oborů i oborů z interny vzešlých. Nebudu nikoho vyzvedávat ani kritizovat. Kongres byl jednoduše úspěšný, sály byly trvale plné, někdy dokonce přeplněné tak, že mnoho míst bylo k stání. A znovu musím opakovat to, co jsem psal o pár řádek výš. Česká interna ukázala, že se může bez obav měřit s mezinárodní. Takže díky všem.
A právě poděkováním bych chtěl své povídání zakončit, i když k oficiální zprávě asi nepatří. Ale bez všech jmenovaných by se žádný kongres nepodařil a možná ani nekonal. Takže díky všem účastníkům, zejména autorům všech sdělení, předsedajícím, organizátorům jednotlivých bloků, diskutujícím, přípravným i realizačním výborům. Velké poděkování všem sponzorům, bez jejichž přispění by se nepodařilo kongres zorganizovat. Díky také profesionálním organizátorům obou kongresů, kteří byli v pozadí bezchybného fungování.
Věřím, že příští rok se opět na internistických kongresech setkáme. V Praze budeme organizovat akci menšího rozsahu, Pražské evropské internistické dny 18.–20. září 2014 v hotelu Diplomat, a především se bude konat další sjezd ČIS ČLS JEP, tentokrát v Brně na výstavišti 15.–18. října 2014.
zpět