Závažnost srdečního infarktu se zmenšuje

V únoru 2009 vyšla v Circulation práce ze skupiny Atherosclerosis Risk in Communities (ARIC), která se zabývala průběhem srdečního infarktu v USA v letech 1987–2002. Mortalita na ischemickou chorobu srdeční se podle ní postupně snižuje, avšak důvody nejsou jasné. Výzkumníci ze skupiny ARIC chtěli zjistit, zda příčinou poklesu mortality není skutečnost, že infarkty myokardu mají lepší průběh, který pak zaručuje i nižší mortalitu na ICHS. Do studie byly zařazeny osoby ve věku 35–74 let, které byly hospitalizovány s infarktem myokardu nebo fatální koronární příhodou.

Indikátory závažnosti infarktu myokardu ukázaly, že průběh IM se v letech 1987–2002 zlepšoval a jeho závažnost klesala. Počet infarktů myokardu s výraznými změnami na EKG, jmenovitě s elevací ST na začátku onemocnění, se snižoval o 1,9 % za rok (p = 0,002). Také infarktů myokardu s následnými vlnami Q ubývalo o 3,9 % za rok (p = 0,001). Počet případů infarktů myokardu s výraznou vlnou Q se snižoval o 4,5 % za rok (p < 0,001). Maximální hodnoty kreatinkinázy se rovněž postupně snižovaly o 5,2 % za rok (p < 0,001) a snižovaly se též hodnoty kreatinkinázy-MB až o 7,6 % za rok (p < 0,001). Hodnoty troponinu I však zůstávaly v posledních letech téměř stabilní a klesaly pouze nevýznamně o 1,1 % za rok. Také přítomnost šokového stavu při infarktu myokardu se snižovala o 5,7 % za rok (p < 0,001), i když výskyt srdečního selhání zůstával konstantní; o 0,2 % za rok (p < 0,001) se snižovalo také skóre PREDICT (Predicting Risk of Death in Cardiac Disease Tool). Mezi muži a ženami nebyly nalezeny žádné rozdíly. Závěr. Studie ARIC jednoznačně prokázala pokles závažnosti průběhu infarktu myokardu v období 1987–2002. Mírnější průběh měl za následek pokles mortality na ICHS.

Na tuto studii ARIC navazuje studie autorů z NHLB, kteří u stejného vzorku osob sledovali, zda se změnil trend v počtu náhlých úmrtí při ICHS. Došli k následujícím výsledkům. Celkový počet náhlých úmrtí při ICHS byl 32,6 %. Úmrtí se objevovala během jedné hodiny po začátku příznaků. U žen se počet náhlých úmrtí s anamnézou ICHS snížil o 40 % (p = 0,059). Četnost náhlých úmrtí bez anamnézy ICHS se snížila o 27 % (p = 0,067) a o 39 %, jestliže k náhlým úmrtím nedošlo do jedné hodiny od začátku příznaků ICHS. K nejvýraznějšímu poklesu náhlých úmrtí došlo u mužů (celkem o 58 %; p < 0,001) po rozpoznané koronární příhodě. Výskyt náhlých úmrtí v době delší než jedna hodina po začátku příznaků infarktu se snížil o 39 % (p < 0,001) a náhlých úmrtí bez anamnézy ICHS o 31 % (p = 0,002).

Autoři potvrdili, že v letech 1987–2004 bylo možno pozorovat, že počet náhlých úmrtí při ICHS se snižoval. Tato studie doplňuje předchozí studii ARIC o zlepšování průběhu infarktu myokardu a snižování celkové poinfarktové mortality od roku 1987.

Myerson M, Coady S, Taylor H, et al. Declining severity of myocardial infarction from 1987 to 2002: the atherosclerosis risk in communities (ARIC) study. Circulation 2009;119:503–514.

Ni H, Coady S, Rosamond W, et al. Trends from 1987 to 2004 in sudden death due to coronary heart disease: the Atherosclerosis Risk in Communities (ARIC) study. Am Heart J 2009;157:46–52.