Sledování rejekce po transplantaci srdce bez endomyokardiální biopsie

transplantaci je její dlouhodobý výsledek podmíněn především zamezením rejekce štěpu. Nejčastěji k ní dochází v prvním roce po transplantaci. Dosud nejspolehlivějším testováním rizika rejekce byla endomyokardiální biopsie (EB) s patologicko-anatomickým vyšetřením odebraných vzorků myokardu. Kromě toho, že je nepříjemná, je tato procedura zatížena určitými riziky spojenými se zaváděním katétru do srdce a odběrem vzorků myokardu. K nejzávažnějším patří vyvolání fibrilace komor nebo jiné závažné poruchy srdečního rytmu. Mezi méně nebezpečné patří omyly při zavádění bioptického katétru, z nichž nejzávažnější je pneumothorax. Jako alternativa myokardiální biopsie se nabízí kvantitativní sledování genové exprese mononukleárů v periferní krvi (GEP). Při této metodě se hodnotí exprese 11 genů, u nichž se ukázalo, že jsou schopny rozlišit mezi rejekcí a absencí rejekce.

Autoři této studie randomizovali k monitorování rejekce štěpu s použitím GEP nebo endomyokardiální biopsie 602 pacientů

starších 18 let z 13 transplantačních center, u nichž byla provedena transplantace srdce před šesti měsíci až pěti lety. Kromě toho posuzovali riziko rejekce klinickým vyšetřením a echokardiograficky a obě metody srovnávali. Mezi negativní výsledky transplantace řadili srdeční selhání, poruchu funkce štěpu z jiných příčin, úmrtí, případně retransplantaci.

V průběhu dvouletého sledování se skupina, u níž byla rejekce monitorována pomocí GEP, nelišila od skupiny s patologicko-anatomickou analýzou bioptických vzorků co do četnosti srdečního selhání nebo poruchy normální funkce štěpu (14,5 % při GEP vs. 15,3 % při EB; p = 0,86). Dvouletá kumulativní úmrtnost byla při GEP 6,3 %, při biopsii 5,5 % (p = 0,82). Nebyl zjištěn rozdíl mezi úmrtími z kardiovaskulárních ani z jiných příčin. U pacientů ze skupiny s GEP, u nichž výsledky ukazovaly, že by mohlo jít o rejekci, byla indikována srdeční biopsie. Pacienti zařazení do skupiny vyšetřované GEP podstoupili 409 srdečních biopsií, zatímco ve skupině s biopsiemi jich bylo provedeno 1 249. To znamená, že ve skupině pacientů s GEP bylo podstatně méně srdečních biopsií na osobu a rok sledování než ve skupině pacientů bez GEP (0,5 proti 3,0; p < 0,001). Intenzita imunosuprese byla u obou skupin podobná a nezávisela na tom, zda byli pacienti ve skupině s GEP nebo s biopsií.

Pham MX, Teuteberg JJ, Kfoury AG, et al. Gene-expression profi ling for rejection surveillance after cardiac transplantation.

N Engl J Med 2010;362:1890–1900.