Příchod vína do Čech a na Moravu

Stoupající zájem o vinařství a víno přinesly poznatky z poslední doby o příznivém působení malého množství vína na výskyt infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, hypertenze i diabetes mellitus a o prodloužení života i o lepší kondici a mentalitě ve stáří.

Zájem o pití malého množství vína našel opodstatnění po nálezech jeho příznivého účinku u ischemické choroby srdeční a infarktu myokardu, u cévních mozkových příhod, při výskytu diabetes mellitus, hypertenze a také na zlepšení tělesné aktivity a mentálních schopností u osob pokročilého věku. Ví se také, že pravidelná konzumace malých dávek vína prodlužuje lidský věk a snižuje celkovou úmrtnost. Vlivem rozšiřování znalostí o příznivých účincích každodenního pití malých dávek vína začal ve světě klesat počet abstinentů.

Vůbec nevíme, kdy lidstvo začalo víno pít. Pravděpodobně patřilo mezi první nakvašené nápoje, které jsme ochutnali. Jeho země původu jsou někde v oblastech, kde je v současné době Arménie a Gruzie. Doklady o pěstování vína jsou doloženy nářadím na zpracování hroznů, nalezeném u syrského Damašku před 8 000 lety, nebo džbány se zbytky vína staré 8 000 let, nalezenými v dnešním Íránu a jinde. Jméno víno lze odvodit od gruzínského „gvino“ a u nás podle latinského „vinum“.

Kdy se začala pěstovat vinná réva, vyrábět a pít víno na Moravě a v Čechách, přesně nevíme. Existují důkazy o tom, že to bylo již za Keltů a Germánů.

Keltové a pití vína

Keltové přišli do Evropy z východních stepí přes Mezopotámii mezi lety 1500–500 př. n. l. Na nynějším českém území jsou první zprávy o Keltech v šestém století př. n. l. Prvními historicky doloženými obyvateli území, na kterém se nyní rozkládají Čechy, byl keltský kmen Bójů. V době největšího rozkvětu keltského osídlení ve 2. století př. n. l. žilo v české kotlině asi 150 000 až 200 000 Keltů.

Nevíme, jestli zvyk pít víno nepřinesli Keltové z Mezopotámie, kterou procházeli již při osidlování Evropy, a kde se vínu dobře dařilo. Žádné doklady o tom však neexistují. Řecký fi losof a cestovatel Poseidonius (135–51 př. n. l.) popisuje, jak již Keltové popíjeli s chutí neředěné víno nebo víno smíchané s malým množstvím vody. Keltským válečníkům bylo vytýkáno nadměrné pití, zvláště kolem bitev. Později, nejvíce v 5. a 6. století př. n. l., se rozmohlo nezřízené pití vína a opíjení u všech obyvatel v Čechách.

První zprávy o vinné révě v zemích osídlených Kelty popisují keltští druidové v 7. století př. n. l., když se vrátili z bitev v Itálii a přivezli s sebou sazenice v Itálii kultivované vinné révy. Samotné víno dováželi Keltové nejprve z Řecka výměnou za kožešiny, později bylo importováno z Itálie. Dovážené víno se po dlouhé cestě cedilo stříbrnými cedníčky. Ty byly nalezeny i na našem území. O pití vína na našem nynějším území svědčí také nálezy konvic na víno s výlevkou ve vykopávkách z keltských osad.

Konvice z 6.–5. století př. n. l. nalezená u Čínova blízko řeky Ohře byla používána pravděpodobně pouze vyššími vrstvami, nejspíše jen keltskými knížaty. Další konvice byly nalezeny i v jiných keltských vykopávkách, například v Brně-Maloměřicích (obr. 1). Uvádí se, že Keltové vymysleli i sudy na víno, kterými nahradili římské amfory.

Kromě hroznového vína se pilo i víno připravené z jiného ovoce. Keltové kromě vína popíjeli rovněž nápoj, který bychom mohli nazvat pivo. Připravovali jej z ječmene, někdy s přídavkem chmele nebo kmínu. Toto pivo se nazývalo korma a Keltové mu značně holdovali.

Víno za osídlení české kotliny Germány

Z posledních desetiletí starého letopočtu nemáme již o přítomnosti Keltů na našem území žádné doklady a až v prvních desetiletích nového letopočtu se objevuje na našem území obyvatelstvo germánské. Germánské kmeny, které v době 1000–500 př. n. l. obývaly severní Evropu, v prvním století našeho letopočtu zčásti vytlačily nebo asimilovaly keltské obyvatelstvo. Území Čech a Moravy obývaly téměř 600 let, od 30.–20. let př. n. l. až do 2. poloviny 6. století. Zmocnily se keltské kultury a snažily se na ni navázat. Tak se keltská kultura stala trvalou součástí evropského kulturního dědictví. Podle Publia Cornelia Tacita (55–115) se Germáni často oddávali alkoholu, který vyráběli hlavně kvašením ječmene nebo jiných obilovin, ale znali i víno. Naše území Germáni opustili až těsně před příchodem Slovanů.

Staří Slované a pití alkoholu

Na počátku 5. století na našem území značně ubylo obyvatelstva a objevují se první Slované. Nevíme přesně, kdy to bylo, ale muselo to být někdy před rokem 535, kdy Jordanes (nebo Jordanis, historik z Východní říše římské, žijící v polovině 6. století) popisuje výskyt Slovanů podél Dunaje. Je ale možné, že na našem území byli Slované již o něco dříve. První slovanské kmeny přicházejí z Ukrajiny a o nich toho mnoho nevíme. Franský kronikář nazývaný Fredegar se v druhé části svojí kroniky z let 584–642 zmiňuje o Sámově říši. V roce 623 se franský kupec Sámo se svojí družinou přidal ke Slovanům a společně pobili mnoho Hunů. Sámo pak kraloval z Vyšehradu obrovské říši až do roku 662. Jakmile avarské (hunské) a franské nebezpečí pominulo, říše se rozpadla.

Nejoblíbenějším nápojem Slovanů byla medovina a nechmelené pivo. Pil se však rovněž kvas a kumys, alkoholický nápoj z kobylího mléka. Víno bylo rozšířeno více v jižních slovanských oblastech než v severních. Bylo nápojem vládnoucí třídy a v pozdějších dobách i církevních hodnostářů. Alkohol se vyráběl také z jiných plodů než z vinné révy, např. z šípků, trnek a černého bezu. Alkohol se v té době používal také v lékařství a magii. V léčitelství se nejvíce uplatňovaly maceráty z bylin ve víně.

Pěstování a pití vína na Moravě

S příchodem Slovanů, kteří popíjeli hlavně medovinu, ustalo pěstování vinné révy v Čechách, ale udrželo se na Moravě. Je doloženo, že pěstování vína na jižní Moravu přinesla X. legie Gemina Pia Fidelis z Vindobony římského císaře Marca Aurelia Proba (česky pořádný, dobrý) ještě před příchodem Slovanů v letech 276–278. Legio decima měla vybudován opěrný bod na Římském vrchu pod Pálavou u Mušova, v místech, kde je v současné době Novomlýnská nádrž. Zde byly také odkryty zděné základy římského vojenského tábora. Podobné zbytky římského vojenského tábora byly nalezeny u Olomouce, jako nejsevernější lokalita pobytu římských vojáků. Pod Pálavou byl nalezen 28 cm dlouhý, velmi pravděpodobně vinařský nůž.

Po zániku římské říše pěstování vína na Moravě téměř zaniklo. K většímu rozšiřování vinic a výroby vína došlo až při příchodu křesťanství a budování Velkomoravské říše kolem roku 833, kdy se na Velké Moravě ujímá vlády Mojmír I. O rozmachu vinařství na Velké Moravě svědčí archeologické nálezy i písemné zprávy. Již arabský cestovatel Edrisi, který na konci 8. století navštívil Moravu, popsal významné sídlo na Moravě, nazvané Mikulčice, jako město bohaté na vinohrady. V archeologických vykopávkách byly z té doby nalezeny pecičky vinné révy. Víno, po přistoupení na křesťanství, bylo používáno při mši v mikulčických kostelech, kterých bylo odkryto kolem jedenácti. V kronice Václava Hájka z Libočan (zemřel v roce 1553) je popsáno zakládání vinic na Moravě a také dar knížete Svatopluka do Čech.

Rozšíření vína do Čech

Podle pověsti začalo pití vína po obsazení našeho území Slovany tím, že velkomoravský kníže Svatopluk poslal českému knížeti Bořivojovi a jeho manželce Ludmile v roce 892 při narození jejich syna Spytihněva sud vína. Ludmile víno zachutnalo a jako pohanka nejprve obětovala víno bohyni Krosyně s prosbou o déšť, který by mohl zachránit úrodu v době velkého sucha. Nevíme, jak to dopadlo, ale víme, že prosadila pěstování vína nedaleko od svého rodiště Pšova pod Cecemínem mezi obcemi Nedomice a Dřísy. K péči o vinice vedla i svého vnuka Václava, který pak na vinicích pracoval. Později byl nazván „supremus magister vinearum“ (nejvyšší perkmistr hor viničných).

Úloha klášterů v péči o vinnou révu a výrobu vína

Všechny řeholní řády pěstovaly vinnou révu a vyráběly víno. Důvodem byla skutečnost, že víno bylo nepostradatelnou součástí křesťanské mše. Víno nesmělo být vyrobeno z ničeho jiného než vinných hroznů. Mělo symbolizovat Ježíšovu krev a vznikla také spousta obrazů, které znázorňovaly spojení vína a Kristovy krve (obr. 2).

Kníže Spytihněv II. daroval kostelu sv. Štěpána v Litoměřicích již roku 1057 rozsáhlé vinice. Velké vinice vysazovali zejména benediktini. V darovacích listinách benediktinského Břevnovského a Sázavského kláštera z roku 1070 se již mluví také o vinařích. Je doloženo, že vinice byly vysázeny okolo benediktinského kláštera na Sázavě již v roce 1097. Řeholnice prvního benediktinského kláštera u kostela svatého Jiří v Praze pěstovaly vinnou révu kolem 12. století v Čechách na Levém Hradci. Další benediktinské kláštery, kde se pěstovalo víno, byly v Rajhradě (kolem roku 1045) a Třebíči. V zakládací listině kláštera v Třebíči z roku 1101 jsou vinice již zmiňovány. Nejstarší premonstrátský klášter na našem území vybudovaný na Strahově také pěstoval vinnou révu. Na Moravě vybudovali premonstráti klášter na Svatém Kopečku u Olomouce a v dalších místech. V Dolních Kounicích (klášter Rosa coeli) byla a je dodnes výborná půda pro pěstování červeného vína. Premonstráti pěstovali víno také v rozsáhlém klášteře Louka u Znojma, založeném v roce 1190, ve kterém dnes sídlí vinařský závod Znovín, a.s. (obr. 3).

První cisterciácký klášter byl od roku 1202 na Velehradě. Cisterciáci pěstovali víno kolem osady blízko Velkých Němčic, která zanikla, Přítluky a Kobylí. Podle zápisů z roku 1209 založili další klášter v severních Čechách v Oseku. Náležela mu vinice u Mostu o rozloze čtyř hektarů. Také obec Žernoseky patřila od roku 1251 cisterciákům z Míšně.

V roce 1232 přišli na Moravu do Čejkovic templáři. Byli velmi dobře organizovaným řádem rytířů, založeným ve Francii (Champagne, kolem roku 1118) k ochraně poutníků do Jeruzaléma. Vybudovali v Čejkovicích zámek, v okolí vinařství a rozsáhlé sklepy.

Pěstování, ale také pití vína se v našich zemích natolik rozšířilo, že již v roce 1039 vydal Břetislav I. první dochovaný protialkoholní zákon. Uváděl přísné tresty pro opilce i pro krčmáře, kteří jim nalévali.

Zásluhy císaře Karla IV. o rozvoj vinařství u nás

Velký rozvoj vinařství, zejména v Čechách, nastal z popudu císaře Karla IV., který nechal přivézt z Burgundska sazenice vinné révy, nejspíše z oblasti Chambertin. Při převozu byly sazenice zality do medu, aby na dlouhé cestě nevyschly. Se sazenicemi přijeli do Čech rovněž francouzští vinaři, kteří se starali o vysazení vinic, o jejich pěstování a o samotnou výrobu vína. V roce 1358 nařídil Karel IV. zakládat vinice na každém na jih obráceném svahu, a kdo nebyl ochoten na něm pěstovat vinnou révu, musel takový pozemek poskytnout osobě, která chtěla vinnou révu pěstovat. Vinaře také osvobodil na dvanáct let od daní. Jedním z popudů k tomuto činu Karla IV. byla značná nezaměstnanost v té době a pěstování vína, které je náročné na ruční práci, zaměstnalo velký počet osob. S rozšířením pěstování vinic a výrobou vína se rychle rozšířilo také pití vína.

Po útlumu pěstování vína za husitských válek nastal největší rozkvět vinařství v Čechách. Velké plochy zaujímala vinná réva za panování Jiřího z Poděbrad a Jagellonců. Rozloha vinic se blížila jejich rozloze v dnešních dnech. V Praze byly největší plochy osázeny vinicemi za císaře Rudolfa II. (1522–1612). Největší rozkvět vinařství na Moravě nastal rovněž již v 15. a 16. století.

Vliv šlechtických rodů na pěstování vinné révy

K rozšíření pěstování vinic a výrobě vína značně přispěly šlechtické rodiny. Pro ně byly vinice velmi lukrativním zdrojem peněz. Podle vzoru šlechticů se začali o vinice zajímat také bohatí brněnští, olomoučtí a znojemští měšťané. Někteří do nich investovali až třetinu svého majetku. Tak byly na Hustopečsku skoupeny všechny vinice, kde byla zaměstnána většina obyvatel. Na zakládání vinic se nejčastěji pronajímaly jinak nepoužitelné strmé svahy a vydělávalo se na poplatcích z jejich prodeje nebo pronájmu.

Ze šlechtických rodů vynikli ve vinařství zejména Lichtenštejnové, kteří se usídlili v 13. století v Mikulově a Valticích. Ve Valticích po nich zůstal krásný zámek a vinařství rodiny Šťastných (obr. 4). Mikulov se stal významným vinařským městem zejména po příchodu Habánů v roce 1524 ze Švýcarska a jižního Tyrolska. Do Mikulova je pozval majitel panství Linhart z Lichtenštejna. Habáni se usadili nejen v Mikulově, ale i v dalších oblastech jižní Moravy. Byli pilní a ovládali vinařské řemeslo a z původní vlasti s sebou přinesli nové odrůdy vinné révy. Jejich příchod podstatně pozvedl úroveň pěstování vína na Moravě. Po bitvě na Bílé hoře (1620) a rekatolizaci odešli na západní Slovensko a později do Ameriky. Od roku 1553 se Mikulov neboli Nikolsburg stává nejvýznamnějším židovským městem na Moravě a sídlem zemského rabína. Rozmáhá se výroba košer vína, která vrcholí v roce 1672 smlouvou mezi židovskou obcí a židovskými pěstiteli vína o dodávce košer vína do střední Evropy.

Jedni z významných přívrženců vinařství na Mikulovsku byli také Dietrichsteinové. Koncem 16. století pěstují víno na jižních svazích Bílých Karpat pánové ze Žerotína. V Čechách patřila Šternberkům, kteří se vinařstvím nezabývali, vinice svaté Kláry v Tróji, která byla vysazena již za panování knížete Václava II., a podle listiny napsané pravděpodobně v roce 1228 původně patřila kostelu sv. Jiří na Pražském hradě. Vilém z Rožmberka rozšířil vinice v Roudnici nad Labem, ale vdova po něm se provdala do rodu Lobkoviců a vinice připadly jim.

Obchod s vínem v době rozkvětu vinařství u nás

Obchod s vínem začíná již v dávných dobách, kdy se začala pěstovat v České kotlině vinná réva a vyrábět víno. Nejčilejší obchod s vínem byl mezi Moravou a Rakouskem. Vína bylo dostatek a začalo se vyvážet. Je známo, že víno ze Znojma se vyváželo již v době císaře Karla IV. za hranice, zejména do Polska a Slezska. Později Lichtenštejnové exportovali zejména do Vídně, Vratislavi a Prahy. Je zapsáno, že 18. 1. 1617 bylo pro Prahu nakoupeno přes 5 000 litrů vína od hejtmana Lichtenštejnského.

Vína bylo dostatek také v sousedním Rakousku. Proto rakouští vinaři v roce 1539 požádali Ferdinanda I. a později Marii Terezii v době její vlády (1740–1780), aby zakázala pěstovat na Moravě velké množství vína. Josef II. naopak moravským vinařům přál a povolil jim nejen prodej vína, ale také prodej moštu a dalších potravin. Na trhy v Brně dováželi víno nejen Rakušané, ale také vinaři z Německa a z Uher, ve 13. století také z Itálie.

Aby byl omezen prodej dováženého vína v Čechách a na Moravě, zakázal Jan Lucemburský prodávat v Brně víno jiného než brněnského původu od sklizně vinných hroznů až do velikonoc. Také Karel IV. v roce 1370 nedovoloval od 16. října do 24. dubna dovoz žádného vína do Čech. Hlavní město vinařství na Moravě, kterým byly v té době Hustopeče, dokonce zakázalo v roce 1603 dovoz vína po celý rok. Také císař Rudolf II. varoval před přimícháváním levnějších cizích vín do vína domácího a žádal „aby vína byla zachována tak, jak byla vzrostlá“.

V roce 1355 vydal markrabě moravský Jan Jindřich viniční řád, který upravoval práva vinařů, ale rovněž vinařských dělníků, včetně mezd. V 16. století byly viniční řády vydávány i jinde v Čechách a na Moravě. Jan Jindřich zavedl také první berní knihu. Kdo se do ní nezapsal, nesměl v Brně prodávat víno. Bujel rozsáhlý obchod s vínem a s ním rostl i počet podvodů. Proto Vladislav II. Jagellonský nařídil v roce 1497 zapisování vinic do gruntovních perkmistrovských knih a také kontrolu všech mladých vín. Vína nemocná nebo falšovaná byla vylita a sudy rozbity. Bylo to první nařízení o kontrole vín v Evropě. Brno dokonce mělo své ochutnávače vín, kteří kontrolovali kvalitu dováženého vína. Stáli u městských bran a nejen že kontrolovali kvalitu vína, ale zařazovali víno do cenových kategorií.

Stručně o vinařství v pozdějších letech

V 19. století přišla na evropské vinice obrovská pohroma. V roce 1860 se objevila na francouzských vinicích mšice révová – révokaz (Vitius vitifolii), perenospora (Plasmopara viticola) a padlí révové (Oidium). Révokaz napadal kořeny vinné révy a zničil postupně vinohrady v celé Evropě. Na Moravě byla mšice révová objevena koncem 19. století v Šatově u Znojma a během následujících deseti let zničila všechny vinohrady na Moravě. K rozkvětu vinohradnictví došlo až ve 20. století, kdy byly z Ameriky dovezeny podnože odolné proti škůdcům.

V současné době máme nejenom velké vinařské podniky, ale také velký počet malých pěstitelů vína. V roce 1995 byl vypracován zákon o vinohradnictví a vinařství. Se vstupem do Evropské unie v roce 2004 byla omezena výsadba vinohradů. V roce 1930 bylo na našem území pouze 3 870 ha vinic. V roce 1960 se jejich rozloha rozšířila téměř dvojnásobně na 6 781 ha. V současné době je v České republice 19 500 ha vinic, z nichž je 96 % na Moravě.

 

LITERATURA

1. Palacký F. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha: Nakladatel B. Kočí, 1921.

2. Kraus V, Foff ová Z, Vurm B. Nová encyklopedie českého a moravského vína, 2. díl. Praha: Praga Mystica, 2008.

3. Šamánek M, Urbanová Z. Víno na zdraví. Praha: Lucie, 2010.

 

ADRESA PRO KORESPONDENCI

Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., Dětské kardiocentrum, FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5, e-mail: milan.samanek31@seznam.cz

zpět