Víno jako lék

SOUHRN

O používání vína jako léku v prehistorických dobách víme pouze z legend. První písemné svědectví o užívání vína jako léku pochází od Sumerů a je staré více než 6 000 let. V Číně se popisuje již v rukopisech z 6. století př. n. l, v Indii v letech 3000 př. n. l. a objevuje se i v egyptských papyrech. Součástí lékařsko-náboženských seancí v Bengálu, Nepálu a Kašmíru bylo rovněž víno. Léčebné použití vína je zmiňováno v bibli i v Talmudu. V předislámské Arábii se nejen víno pilo, ale používalo i k léčení. Alexandr Veliký převezl návody k lékařskému použití vína v roce 327 př. n. l. do Řecka. Po expanzi Říma do Řecka se začalo víno používat v prevenci a léčení chorob také v Římě a s expanzí Říma také ve všech státech, do kterých přišly římské legie, včetně Moravy. O příznivém ovlivnění infarktu myokardu alkoholem poprvé referuje v roce 1786 William Heberden, v roce 1926 Raymond Pearl uvádí, že u pijáků malého množství alkoholu klesá celková úmrtnost a St. Leger v roce 1979 jednoznačně prokazuje, že pití vína podstatně snižuje úmrtnost na infarkt myokardu. V současné době je prokázáno, že každodenní konzumace 20–40 g alkoholu u mužů a 20–30 g u žen snižuje mortalitu na infarkt myokardu o 30–60 %, celkovou úmrtnost, riziko ischemické cévní mozkové příhody, krevní tlak a riziko infarktu myokardu u hypertoniků a až o 80 % výskyt diabetes mellitus 2. typu s rizikem infarktu myokardu. Malé množství alkoholu snížilo riziko úmrtí u starších osob a signifikantně zlepšilo mentální kapacitu a dovednost ve srovnání s abstinenty. (Kap Kardiol 2011; 3: 68–72)

KLÍČOVÁ SLOVA

? mortalita na infarkt myokardu ? iktus ? celková úmrtnost ? přežívání ? hypertenze ? mentální kapacita ? starší osoby ? diabetes mellitus

Kdy lidé začali považovat víno za lék, nevíme. Jistě tomu tak bylo již v prehistorických dobách, o nichž však nemáme žádné písemné zprávy. O tom, jak bylo použito vína jako léku, svědčí dávná historka z Persie, dnešního Íránu. Tamější panovník Džamšíd, který žil kolem roku 3500 př. n. l., miloval šťávu z hroznů, ale tu bylo možno získat pouze po omezené období sklizně hroznů vinné révy. Aby si chutnou hroznovou šťávu udržel po delší dobu, nařídil, aby šťávou z hroznů naplnili hliněné džbány, které pak byly uloženy ve sklepech. Hroznová šťáva začala ovšem okamžitě kvasit a vznikal burčák. Ten zpočátku panovníkovi chutnal, a brzy také poznal, že tato nakvašená hroznová šťáva vzbuzuje libé pocity a dokonce může vést až ke stavu opilosti a nakonec způsobit ztrátu soudnosti. Při kvašení vylučovaný oxid uhličitý způsobil, že sluhy, kteří pracovali v uzavřených sklepech, jednoho dne našli mrtvé. Král se domníval, že to zavinilo pití nedokvašeného vína a prohlásil tento nápoj za toxický. Jeho nejmilejší žena z královského harému, podle jiných pramenů královna, trpěla v té době nesmírnými bolestmi hlavy, nespavostí a podle současných znalostí by se dalo soudit, že měla depresivní stavy. Bylo to tak nesnesitelné, že chtěla ukončit svůj život. Rozhodla se, že se otráví a použije k tomu onu toxickou šťávu z hroznů. Když se napila ze džbánu toho nápoje, z něhož se ale již mezitím vytvořilo mladé víno, zjistila, že jí nejen chutná, ale její potíže – deprese, bolesti hlavy i nespavost – zmizely. Král, když viděl obrovskou příznivou změnu chování své manželky, ji nedal popravit, jak původně zamýšlel, ale prožili spolu krásnou vášnivou noc i mnoho dalších. Král pak vyhlásil tuto zkvašenou hroznovou šťávu neboli víno, za šťastný jed (zahre chóš), v jiných zdrojích je to označováno jako královský nápoj. Tento nápoj byl pak podáván při slavnostních příležitostech, při poradách vladařů a podobně. Pití vína na oslavu míru je znázorněno také na více než pět tisíc let staré desce z Uru. V horní řadě jsou znázorněni dvořané, kteří popíjejí víno v přítomnosti krále (obr. 1).

Použití vína při léčení ve starověku

Používání vína k léčení úrazů a nejrůznějších potíží se rozvíjelo postupně, jak byly získávány zkušenosti při pozorování úspěchů a omylů při podávání vína jako léku. Víno se osvědčilo při ošetřování ran. Brzy bylo zjištěno, že polévání rány vínem je lepší než používání suchého hadru nebo vody. Také přikládání vinných listů na otevřené rány urychlovalo jejich hojení. V té době neměli lidé samozřejmě ponětí o vlivu bakterií, zánětech ani o sterilitě a adstringentních vlastnostech vína. Víno samotné nebo i naředěné vodou zlepšilo nejen kvalitu nápoje, ale nejdůležitější bylo zamezení vzniku infekci z pití vody. Je známo, nejen z dávných dob, že bitvy prohrávala vojska decimovaná dysenterií a jinými střevními infekcemi. Víno se používalo ve formě obkladů i nápoje také jako léčebný prostředek při horečce. S tímto způsobem léčení se setkáváme ještě v současné době. Po mnoho let byl alkohol používán k mírnění bolesti. Proto byl podáván ne jako léčebný, ale jako preventivní prostředek před krvavými obětinami, a to nejen Aztéky, ale i některými dalšími národy. Pokus ovlivnit vínem průběh choroby byl zaznamenán také u různých druhů nádorového onemocnění, u nemocí jater a ledvin. Víno se používalo také jako lék proti letargii nebo průjmu. Ve víně byly, nejen k ovlivnění jeho chuti, ale také ke zvýšení léčebného účinku, macerovány nejrůznější byliny a přimíseny různé jiné složky. Známé bylo víno přislazené medem, ale také víno s myrhou a jantarem. Kromě toho se přidávaly do vína různé živočišné výměšky, ale také křída, mramor i perly. Kleopatra prý uzdravila Marka Antonia tím, že mu dala vypít víno s perlou, která měla cenu jedné provincie. Podávání vína jako léčebného prostředku vytlačily až léky, vyráběné farmaceutickým průmyslem. Ještě v roce 1892 však mohli lékaři u nás předepisovat kolem deseti druhů vína na lékařský předpis.

Vznik lékařství

Postupně se začala ze šamanství a různých mýtů vyvíjet disciplína, které v současné době říkáme lékařství. Na počátku své existence splývalo léčení s mystickými a náboženskými představami. Onemocnění se svádělo na působení nadpřirozených sil, zlých bůžků, duchů a čarodějů. V Mezopotámii měla každá nemoc některé části těla svého vlastního zlého ducha. Léčení vymýtáním ďábla a vyháněním démonů z těla bylo značně rozšířeno nejen ve východním Středomoří, ale i v Evropě. Na celém světě byly objeveny dokonce trepanace lebky z doby až před 12 000 lety, které nelze vysvětlit jinak, než že měly umožnit, aby mohl odletět zlý duch z těla. Víno bylo i v této době soustavně používáno jako léčebný prostředek. První písemné svědectví o používání vína jako medicínského prostředku pochází od Sumerů a je staré více než 6 000 let. Sumerové žili na území, které v současné době patří Iráku. V roce 2200 př. n. l. vyšla v Sumeru lékařská kniha, v níž je mimo jiné zmíněno používání alkoholu jako léčebného prostředku. Ve stejné době bylo používání vína v lékařství nesmírně rozšířeno také v Egyptě a v Babylóně, jak o tom svědčí egyptské papyry s recepty z této doby. Homér v Odysseji ještě přibližně v roce 800 př. n. l. mluví o egyptské medicíně v superlativech. Říká: „Egypťané jsou v medicíně zkušenější než kdokoli jiný.“ O významu vína v egyptské kultuře svědčí spousta vyobrazení, např. obraz z hrobky v Thébách kolem roku 1450 př. n. l. (obr. 2).

Vidíme na něm v horní části sběr vinných hroznů, ve střední části nalévání moštu do džbánů, pečetění a v posledních džbánech i kvašení vína. V dolní části je znázorněno nakládání vína na loď. Čína pro svoji odlehlost a rozlohu se lišila od celého světa, a to nejen v medicíně. Medicínský význam vína se popisuje již v rukopisech ze 6. století př. n. l. Víno se užívalo k udržení dobrého zdraví a bylo podáváno jako prostředek proti únavě. Při chladném počasí bylo ordinováno ke zvýšení tělesné teploty a ke zlepšení krevního oběhu. V Číně často přidávali k vínu prostředky staré čínské medicíny, aby účinnost vína zvýšili. V Indii se používání vína z rýže, obilí, třtiny a různého ovoce popisuje v letech 3000 př. n. l. V ajúrvédě Charak Samhita je napsáno, že víno má v léčbě různých chorob velký význam a jeho používání bylo v lékařství značně rozšířeno. Používání vína k léčebným účelům bylo zničeno až vpádem mongolských kmenů. Součástí lékařsko - náboženských seancí v Bengálsku, Nepálu a Kašmíru bylo vždy rovněž víno. Ve dvou prvních monoteistických náboženstvích, judaismu a křesťanství, hraje používání vína k léčení významnou úlohu. O léčebném použití vína se mluví jak v Bibli, tak v Talmudu. U Židů byl olej s vínem v těchto dobách obvyklým prostředkem k léčení otevřených poranění. Ježíš vypráví příhodu, jak Samaritán nalévá do otevřené rány zraněného víno s olivovým olejem. V Bibli je rovněž popsáno, jak víno v rukou Ježíše pomohlo vyléčit malomocné, nebo jak apoštol Pavel doporučuje mladému spoluvěřícímu, aby se napil vína, že to prospěje jeho žaludku a trávení. Po návratu z babylonského zajetí v roce 539 př. n. l. a obnově židovství nejprve Židé přestali pít víno, ale posléze bylo jedním z nejvýznamnějších léčebných prostředků. Pití vína patřilo a trvale patří k oslavám různých svátků (obr. 3).

 

Také Talmud opěvuje léčebné účinky vína a prohlašuje, že víno je „nejpřednější mezi všemi léčivými prostředky: teprve když schází víno, musíme sáhnout k lékům“. Předislámská Arábie se rovněž vyznačovala pitím vína. Bohužel Arabové je nepili jako lék, ale za účelem rychlého opití. Rychlé opojení vínem bylo u Arabů z genetických důvodů jednodušší než u většiny jiných národů. To byl také zřejmě jeden z důvodů k vyhlášení zákazu pití Muhammadem Ibn ‘Abdulláhem kolem roku 610 při vzniku dalšího monoteistického náboženství, jímž byl islám.V letech 980–1037 však žil v Arábii věhlasný lékař, Peršan Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná, přejmenovaný Římany na Avicennu. Avicenna miloval víno, jak vyplývá z jeho knihy Lékařský zákoník. Je o něm známo, že popsal „sirup proti opilství“, psal o víně básně, z nichž jedna se jmenuje „K chvále vína“, ale jako islámský lékař doporučoval používání vína pouze k dezinfekci ran. Alexandr Veliký, který stejně jako jeho matka značně holdoval vínu, převzal návody k lékařskému použití vína po obsazení Indie v roce 327 př. n. l. a převezl je do Řecka. V Řecku, které již dříve, kolem roku 2000 př. n. l., bylo zemí vína, byla rovněž příležitost k užívání vína při léčení různých chorob. Homér již v 9. století př. n. l. mluví o dezinfekci ran vínem. Řecko se proslavilo první lékařskou školou, která vznikla na ostrově Kós kolem roku 400 př. n. l. Tato velmi slavná lékařská škola při léčení hojně využívala také podávání vína. Hippokratés, žijící v letech 460–370 př. n. l., používal víno nejen k dezinfekci ran, ale také proti horečkám i jako močopudný prostředek. Ukázalo se jako velmi dobrý pomocník v rekonvalescenci pacientů. Řekové později při operacích ponořovali operované místo do vína, zřejmě za účelem dezinfekce. Na řeckou tradici využívání vína v lékařství navazuje i Řím. Po expanzi Římanů do Řecka začali přicházet řečtí lékaři do Říma, nejprve jako otroci, ale později, když se zbavili otroctví, se stali vyhledávanými lékaři. Z literatury je známo používání vína opět k dezinfekci ran nebo k léčení dysenterie. Aulus Cornelius Celsus v díle De Medicina vypočítává řecká a římská vína vhodná k medicínským účelům. Slavný řecký lékař Claudius Galénus, známý jako Galén (131–201), který měl zkušenosti s léčením gladiátorů, se přestěhoval ve svých 30 letech do Říma, kde praktikoval lékařskou profesi. Používal víno k dezinfekci ran, ale také jím omýval vyhřezlá střeva gladiátorů před zasunutím zpět. V knize O dobrých a zlých šťávách doporučoval použití vína v režimu dne pro zdravé i pro lidi trpící nějakými chorobami. Tvrdil, že každé víno nemusí být vhodné pro léčení všech onemocnění a že na určité onemocnění účinkuje nejlépe víno vypěstované pouze v některé oblasti. Obecně měla vína, kromě už známých indikací, pomáhat při artritidách, žaludečních nevolnostech a zejména při depresi. První knihu o používání vína v medicíně napsal až ve 14. století lékař Arnaldus de Villa Nova a začala novější kapitola o medicínských účincích vína.

Víno v moderní medicíně

Poslední doba přinesla mnoho nových poznatků o použití vína jak v prevenci, tak k léčbě různých chorob. První zprávu o tom, že by konzumace alkoholu mohla příznivě ovlivnit infarkt myokardu, napsal v roce 1786 William Heberden. V dalším století se pak dalšímu lékaři, dr. Samuelovi Blackovi, zdálo podivné, že kolem Středozemního moře dochází k tak malému počtu úmrtí na infarkt myokardu, když v Irsku na infarkt umírá tolik nemocných. Přitom v Irsku i ve Francii se pilo zhruba stejné množství alkoholu, ale v Irsku to byl tvrdý alkohol, a ve Francii víno. V roce 1904 tvrdil R. C. Cabot, že alkohol snižuje výskyt aterosklerózy. V roce 1926 vychází stěžejní práce Raymonda Pearla Alkohol a dlouhověkost, která uvádí, že alkohol může ovlivňovat celkovou úmrtnost. Jako první tvrdil, že nejvíce ze všech umírají abstinenti. U konzumentů malého množství alkoholu pak celková úmrtnost klesá, ale při nadměrné spotřebě se zase zvyšuje. Ve výsledcích Framinghamské studie se již jednoznačně objevuje o 80 % méně infarktů myokardu u osob, které pily alkohol, ve srovnání s abstinenty. Všeobecnou pozornost však vzbudila teprve práce dr. A. Selwyna St. Legera a jeho spolupracovníků, ve které v roce 1979 jednoznačně prokázali, že pití alkoholu má za následek podstatně nižší úmrtnost na infarkt myokardu. Současně prokázali, že příčinou poklesu úmrtnosti je pití vína. Ostatní druhy alkoholu měly na výskyt infarktu myokardu podstatně menší vliv a u piva nebyl nalezen žádný příznivý efekt. Zjistili také, že nejlepší výsledky jsou v zemích, v nichž se při přepočítání vypitého množství na jeden den, pilo od 25 do 160 ml vína. V zemích, kde se pilo menší množství alkoholu, ale tvrdého, např. ve Finsku, Skotsku a Spojených státech amerických, byla úmrtnost na infarkt myokardu podstatně vyšší než v Itálii a Francii, které sice vykazují daleko větší celkové množství vypitého alkoholu, ale ve formě vína. Po této základní práci nastal překotný zájem o vliv pití vína na infarkt myokardu. Do dnešního dne bylo publikováno přes 150 prací s tematikou pití vína a zdraví.

Pití vína a infarkt myokardu

Stěžejní výzkumné studie přesvědčivě prokázaly, že pití vína snižuje výskyt infarktu myokardu o 30–80 %. Nahromaděné argumenty byly natolik přesvědčivé, že dokonce National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism došel po rozsáhlém výzkumu k závěru, že riziko infarktu myokardu je u konzumentů alkoholu o 40–60 % nižší ve srovnání s abstinenty. Také American Heart Association na základě vlastního výzkumu uzavírá, že konzumace jednoho nebo dvou alkoholických drinků denně snižuje riziko ischemické choroby srdeční o 30–50 %. V současné době je již také zcela jasné, že střídmé pití alkoholu prospívá i pacientům, kteří již akutní infarkt myokardu prodělali. Snižuje u nich jak riziko vzniku dalšího infarktu myokardu, tak celkovou mortalitu, a to víc než u osob, které infarkt neprodělaly.

Délka života, počet hospitalizací a pracovní neschopnost

Délka života je u osob, které alkohol pijí střídmě, prodloužena a klesá u nich také celková úmrtnost. Průměrný muž starší než 70 let, který konzumoval malé množství alkoholu, žije déle o 7,6 měsíců a žena o 2,7 měsíce. Mírná konzumace alkoholu se v celostátní americké statistice projevila nejen snížením celkové mortality, ale také menším počtem akutních hospitalizací z jakéhokoli důvodu. V kanadském průzkumu zjistili, že při každodenním střídmém pití klesá pracovní neschopnost o 15 % oproti celkové populaci. Také holandská studie prokázala nižší pracovní neschopnost u mírných konzumentů alkoholu než u abstinentů nebo konzumentů velkého množství alkoholu. V devítileté studii zjistili při mírné konzumaci alkoholu také lepší zdravotní skóre.

Víno a cévní mozkové příhody

První práce o možnosti ovlivnění mozkové činnosti vínem pochází z roku 1725, ale teprve v 80. letech minulého století se objevilo více publikací o vlivu vína na cévní mozkové příhody. Jejich výsledky prokázaly, že střídmé pití vína chrání až o 40 % více proti vzniku ischemického typu cévní mozkové příhody. U hemoragického typu malé množství alkoholu výskyt příhody snižuje, ale větší konzumace alkoholu jej naopak zvyšuje. American Heart Association i American Stroke Association v současné době již ve svých doporučeních konstatují, že konzumace malého množství alkoholu chrání proti ischemické formě cévní mozkové příhody, zatímco u hemoragického typu může alkohol riziko jejího výskytu zvýšit.

Víno a krevní tlak

Výzkum na Harvardově univerzitě prokázal u mladých zdravých mužů při střídmém pití zřetelný pokles krevního tlaku. Také ženy, které pily v přepočtu pouze kolem jednoho alkoholického drinku denně, měly riziko vzniku vysokého krevního tlaku o 15 % nižší než abstinentky. Další reprezentativní studie společnosti ARIC potvrdila při střídmém pití alkoholu rovněž nižší výskyt vysokého krevního tlaku celkem o 12 % u mužů a o 11 % u žen. Nejen studie u zdravých osob, ale také u osob se zvýšeným krevním tlakem, potvrdily po střídmém pití alkoholu ještě větší pokles krevního tlaku – až o 44 %. Je pochopitelné, že při poklesu krevního tlaku klesá u hypertoniků současně riziko infarktu myokardu.

Víno a diabetes mellitus

Studie u lékařů, fi nských dvojčat, žen z Holandska, z Harvardu a z Austrálie svědčí o tom, že střídmé pití alkoholu významně snižuje vznik diabetes mellitus 2. typu ve srovnání s osobami popírajícími jakoukoli konzumaci alkoholu. Riziko ve srovnání s abstinenty kleslo podle jedné metaanalýzy o 33–56 %, podle druhé o 30 %. Podle metaanalýzy Howardové a spol. mírné pití alkoholu nejen snižuje výskyt, ale také úmrtnost na infarkt myokardu u diabetiků o 34–55 %. Tento výsledek potvrdila studie z Harvardovy univerzity, která prokázala pokles úmrtnosti na infarkt myokardu u mužů diabetiků o 58 % a u žen diabetiček o 52 %. Podle stanoviska Americké společnosti pro diabetes střídmá konzumace alkoholu tedy jednoznačně vede ke snížení rizika ischemické srdeční choroby u diabetiků 2. typu.

Mentální a další schopnosti u osob pokročilého věku po střídmém pití alkoholu

Současné poznatky získané u osob pokročilého věku ukazují, že pití jakéhokoli alkoholu, zejména vína, je v pokročilém věku velmi žádoucí a není žádný důvod, abychom na stáří s pitím přestali. Přesvědčily nás o tom studie z Austrálie, která prokázala prodloužení věku u konzumentů alkoholu, dánská studie, která ukázala, že klesá počet úmrtí na infarkt myokardu, i další studie, zaměřené na mentální i fyzické schopnosti starších osob. Velká americká studie s 5 962 muži ve věku 65 let a starších prokázala, že muži, kteří pili 7–14 drinků týdně, měli nejlepší celkovou tělesnou aktivitu a odds ratio 0,52 ve srovnání s abstinenty. U 12 480 žen starších 70 let bylo zjištěno, že ženy konzumující 1–14,9 g alkoholu denně, měly lepší mentální funkci, která se projevovala vyšším skóre kognitivních funkcí, paměti a verbální pohotovosti, než ženy, které nepily vůbec.

Co je malá dávka alkoholu?

Za střídmé pití alkoholu považujeme v Čechách konzumaci 20–40 g absolutního alkoholu denně u mužů. U žen je doporučované množství alkoholu nižší a činí pouze 20–30 g denně. Příčinou rozdílu mezi muži a ženami je relativně nízká koncentrace enzymu alkohol- -dehydrogenáza v krvi u žen. Aktivita alkohol-dehydrogenázy u žen je o 70–80 % nižší než u mužů. Protože existují výrazné rozdíly u obou pohlaví v toleranci k alkoholu, ale také ve složení těla, způsobené zejména výškou, hmotností a obsahem tukové tkáně, udáváme při určování střídmého pití ne jednu, ale vždy určité rozmezí hodnot.

Jak často bychom měli střídmě pít?

Dojem, že častější pití vína je zdravější než jednorázové, přinesly dvě základní studie, studie s 38 077 zdravotníky z USA a studie z Austrálie. Obě zjistily, že nejmenší riziko výskytu infarktu myokardu měly osoby, které pily každý den, nebo alespoň pět až šest dní v týdnu. Nejlepší je pít večer, jak to u nás zavedly již římské legie.

Závěr

V současné době již není pochyb o příznivém působení alkoholu, nejlépe vína, na kardiovaskulární onemocnění, jako jsou infarkt myokardu, cévní mozkové příhody, zvláště ischemického typu, hypertenze a diabetes melllitus. U celé řady jiných než kardiovaskulárních chorob se však příznivý účinek střídmé konzumace alkoholu bezpečně neprokázal.

 

ADRESA PRO KORESPONDENCI

Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc. Dětské kardiocentrum, FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5, e-mail: milan.samanek31@seznam.cz

zpět