Jednorázové pití („binge drinking“) je daleko nebezpečnější než častá střídmá konzumace alkoholu

SOUHRN

Střídmé pití alkoholu snižuje výskyt ischemické choroby srdeční, infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, hypertenze a diabetes mellitus. Při konzumaci malých dávek alkoholu klesá také úmrtnost na tato kardiovaskulární onemocnění a komplikace. Nejvíce zdraví prospěšné je pití malých dávek alkoholu – 30 až 40 g u muže a 20 až 30 g u ženy. Nejlepší je pít pravidelně každý den. Při méně časté konzumaci stoupá riziko výskytu i úmrtnosti na kardiovaskulární choroby. Nejvyšší riziko ve srovnání s pravidelnými konzumenty malého množství alkoholu bylo prokázáno u abstinentů. Ve skupině, kde se pilo celkové množství alkoholu v množství doporučovaném k týdenní konzumaci najednou („binge drinking“), bylo riziko sice nižší než u abstinentů, ale vyšší než u častých střídmých pijáků. (Kap Kardiol 2011; 3: 29–31)

KLÍČOVÁ SLOVA

| alkohol | jednorázové pití („binge drinking“) | riziko konzumace alkoholu | frekvence pití alkoholu

 

Úvod

O příznivém působení pití alkoholu, zejména vína, na rizikové faktory ischemické choroby srdeční, cévní mozkovou příhodu, hypertenzi a diabetes mellitus jsme již opakovaně referovali.^1,2 V současné době se již nedá pochybovat o skutečnosti, že střídmá konzumace alkoholu zmenšuje výskyt a úmrtnost na tyto choroby.

Dosud nebyla vyřešena otázka, jak často bychom měli alkohol pít. Uvažuje se o tom, zdali je zdravější každodenní pravidelné pití malého množství alkoholu než občasná, příležitostná střídmá konzumace alkoholu, nebo jednorázové pití takového množství alkoholu, které splňuje kritéria střídmého pití.

Pití jednou týdně, většinou o víkendu, je zvykem nejen ve Spojených státech, ale i v řadě dalších rozvinutých zemí, jako je Velká Británie. Naopak v zemích střední a jižní Evropy se nepije pouze o víkendech, ale rovnoměrně po celý týden. Tento způsob konzumace alkoholu je typický zvláště pro země kolem Středozemního moře. Otázkou zůstává, jestli tento rozdíl ve způsobu konzumace alkoholu není příčinou fenoménu, který nazýváme „francouzský paradox“.

Francouzský paradox se přičítá konzumaci červeného vína, které by mělo chránit Francouze před infarktem myokardu i při méně zdravé stravě, než která je v zemích, kde nepijí červené víno. V červeném víně by to měl být zejména resveratrol, který by mohl vyvolávat jeho příznivý účinek. O tom, že resveratrol nemůže u lidí vyvolávat pozitivní účinek alkoholu na zdravotní stav, jsme již psali.³

Příčinou „francouzského paradoxu“ může být kromě každodenní střídmé konzumace alkoholu také způsob života, který je klidnější a nepodléhá tolik způsobu života naplněnému stresy, jaký se vede například ve Spojených státech.

Frekvence konzumace alkoholu a rizika kardiovaskulárních onemocnění

Skutečnost, že frekvence konzumace alkoholu má významný vliv na jeho příznivé účinky, ukázaly zejména dvě velké studie. Obě nás přesvědčily, že frekvence pití může mít dokonce větší význam než celkové množství vypitého alkoholu. Bostonská studie sledovala vliv frekvence pití na riziko akutního infarktu myokardu.

Prokázala u 38 077 zdravotnických zaměstnanců, že již pití pouze jednou nebo dvakrát za týden snižuje riziko akutního infarktu myokardu. Riziko zaznamenané ve sledovaném období 12 let kleslo celkem o 20 %. Jestliže se zvýšila frekvence pití malého množství alkoholu na tři až čtyřikrát týdně, riziko akutního infarktu myokardu pokleslo téměř o 40 %. Riziko srdečního infarktu ale ještě dále klesalo při častějším střídmém pití alkoholu. Nejnižší riziko bylo zaznamenáno při pití pět až sedmkrát týdně.

Výsledky bostonské studie podpořil obdobný průzkum, provedený u více než 10 000 mužů a žen v Austrálii. Tato studie rovněž přesvědčivě prokázala, že riziko infarktu myokardu klesalo s nárůstem počtu dní v týdnu, kdy probandi střídmě pili alkoholické nápoje. Nejlepší výsledky byly dosaženy u pěti až šestidenního pravidelného pití.

Jednorázové pití neboli „binge drinking“

Od různě časté konzumace alkoholických nápojů se zásadně liší příležitostné, jednorázové pití. Začalo se mu říkat „binge drinking“. Je to způsob pití, při němž muži zkonzumují nejméně 50 g alkoholu a ženy o něco méně v krátkém časovém období, přibližně dvou hodin, obvykle o víkendu. Tento způsob pití alkoholu se v poslední době stává čím dál častější také ve státech kolem Středozemního moře, která je oblastí s nejnižším rizikem ischemické choroby srdeční, infarktu myokardu i cévních mozkových příhod.

Zejména mladá generace se stále častěji uchyluje k jednorázové konzumaci většího množství alkoholu a ustupuje od občasné několikadenní nebo pravidelné každodenní konzumace alkoholu. Ve Spojených státech bylo zjištěno, že celkem 50 % z pijících vysokoškoláků holduje jednorázovému způsobu pití. Ve Švédsku tomuto způsobu pití podléhá dokonce více vysokoškoláků, celkem 71 % vysokoškoláků a 51 % vysokoškolaček.

V Německu bylo v roce 2007 prokázáno „binge drinking“ u 44 % studentů. K popularizaci „binge drinking“ přispívá rovněž jednoznačně pocit mladé generace, že ischemická choroba srdeční a infarkt myokardu jsou v mladém věku velmi nepravděpodobné a že jednorázová konzumace většího množství alkoholu přináší požitky, které k tomuto věku náležejí.

Rizika „binge drinking“

Na nebezpečí „binge drinking“ i při konzumování dávek, jež rozpočteny na celý týden nepřesahují dávku, kterou nazýváme „mírná“, upozorňují již některá pozorování z různých zemí světa. V Bostonu zjistili, že při průměrném sledování 1 994 probandů měly osoby, které pily nárazově, dvojnásobné riziko úmrtí na infarkt myokardu než osoby, jež ale popíjely střídmě během celého týdne.

Další studie u mužů z Jižní Koreje, kteří vypili v krátkém časovém intervalu šest nebo více drinků, ukázala, že riziko cévní mozkové příhody stoupalo až o 86 % ve srovnání se střídmými, častějšími konzumenty alkoholu. Zejména se zvyšovalo, a to více než třikrát, riziko krvácení do mozku. Občasné jednorázové pití se projevilo ve Finsku podle sledování tloušťky komplexu intima media progresí aterosklerózy. Přitom se celkové množství alkoholu vypitého za týden nelišilo.

V listopadu 2010 jsme se dočkali studie, která na dlouhodobě sledovaném, velkém souboru jednoznačně vyřešila otázku frekvence konzumace alkoholu.⁴ Jean Bernard Ruidavets z Toulouse University School of Medicine a jeho kolegové studovali způsob pití u 9 778 mužů ve věku 50–59 let, kteří neměli ischemickou chorobu srdeční. Studie probíhala ve Francii a v Severním Irsku. Probandi pro tuto studii byli získáni v letech 1991–1994. Celková doba sledování byla deset let.

Studium bylo součástí dlouhodobého projektu PRIME (Prospective Epidemiological Study of Myocardial Infarction), který probíhá ve dvou státech, v Severním Irsku a ve Francii. Celkem 2 405 mužů pocházelo z Belfastu a 7 373 z Francie. Zkoumané osoby byly rozděleny do čtyř skupin: první skupinu tvořili abstinenti, do druhé byly zařazeny osoby, které dříve pily, ale v současné době abstinují, další skupinou byli pravidelní konzumenti alkoholu a v poslední byly osoby, které pily nárazově větší množství alkoholu („binge drinkers“). U všech byla sbírána data nejen o množství, druhu a způsobu pití alkoholu, ale také o tělesné aktivitě sledovaných osob, krevním tlaku a obvodu pasu. Po dobu deseti let byly prospektivně registrovány všechny koronární příhody – infarkty myokardu, úmrtí na koronární příhodu a angina pectoris.

Autory tohoto průzkumu zejména zajímalo, jak se navzájem liší střídmí pravidelní pijáci od pijáků, kteří konzumují alkohol pouze jeden den v týdnu. Jednorázově vypité množství alkoholu při „binge drinking“ bylo při přepočtení na jednotlivé dny v týdnu o něco málo nižší než množství alkoholu vypité během celého týdne. Tento způsob pití byl obvyklý v Belfastu, kde muži středního věku nepili v průběhu týdne téměř žádný alkohol, ale o víkendu se opíjeli. Ve Francii, jmenovitě v Lille, Strasbourgu a Toulouse, byla konzumace alkoholu většinou rozložena rovnoměrně po dobu celého týdne.

Výsledky ukázaly, že v Belfastu pilo alkohol každý den 12 % sledovaných mužů, zatímco velká většina (88 %) pila pouze jednorázově. Ve Francii pilo naopak alkohol každý den 5 008 (75 %) z 6 679 mužů, kteří uvedli, že pijí alkohol alespoň jednou týdně. Průměrná denní spotřeba alkoholu činila 22,1 g v Belfastu a 32,8 g ve Francii. Obě dávky jsou nižší než naše představa o maximální střídmé konzumaci alkoholu, která je u mužů 40 g alkoholu denně.

Celkem 683 mužů, tj. 7,0 % z celkového počtu 9 778 účastníků výzkumu, prodělalo v desetiletém sledovaném období ischemickou koronární příhodu: 322 (3,3 %) mělo závažnou koronární příhodu a 361 (3,7 %) anginu pectoris. Závažná koronární příhoda se v Belfastu vyskytla každým rokem přepočtu u 5,63 osob na 1 000 osob (95% CI 4,69–6,69). Ve Francii byl tento počet závažných koronárních příhod podstatně nižší a dosáhl pouze 2,78 na 1 000 osob (95% CI 2,41–3,20), což je celkem méně než polovina počtu závažných koronárních příhod v Belfastu.

Multivariační analýza, provedená u celého souboru (u mužů z Belfastu i z Francie) ukázala, že největší riziko, že prodělají závažnou koronární příhodu, při srovnání s pravidelnými střídmými konzumenty alkoholu, měli abstinenti, celkem 2,03 (95% CI 1,41–2,94). U jednorázových pijáků většího množství alkoholu (binge drinkers) bylo riziko nižší, ale vyšší než u pravidelných každodenních pijáků. Riziko činilo 1,97 (95% CI 1,21–3,22).

Nejmenší riziko, celkem 1,57 (95% CI 1,11–2,21), bylo prokázáno u mužů, kteří před obdobím desetiletého sledování alkohol konzumovali, ale přestali úplně pít v období, ve kterém probíhala studie. Stále však ve srovnání s pravidelnými střídmými pijáky alkoholu zůstalo riziko závažné koronární příhody také u tohoto souboru zvýšené. Když studovali u celých souborů riziko koronární příhody v Belfastu a ve Francii, zjistili, že celkové riziko v Belfastu bylo vyšší než ve Francii (1,76; 95% CI 1,37–2,67).

Důležitým faktorem, který mohl přispět k většímu počtu srdečních příhod v Belfastu než ve Francii, by mohla být nejen frekvence konzumace alkoholu, ale také druh alkoholického nápoje, který konzumovali muži v jednotlivých regionech. Při srovnání rizika koronární příhody s druhem konzumovaného alkoholického nápoje vyšlo jednoznačně, že nejlepší je pití vína bez ohledu na zemi, ve které se víno pilo.

V Belfastu však spotřebovali přibližně stejné množství alkoholu jako muži ve Francii hlavně ve formě piva nebo alkoholických drinků, zatímco Francouzi pili téměř výhradně víno. O víně se v poslední době tvrdí, že jeho střídmé pití má ve srovnání s jinými druhy alkoholických nápojů největší příznivý účinek, a to nejen na výskyt a úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční a infarkt myokardu, ale rovněž na cévní mozkovou příhodu, vysoký krevní tlak a zejména na výskyt diabetes mellitus a na úmrtnost na jeho kardiovaskulární komplikace.

Závěr

Závěrem můžeme konstatovat, že výsledky nedávného výzkumu ukazují, že nejpříznivější z hlediska kardiovaskulárního zdraví je pravidelné pití, pokud možno každý den. Studie věnované „binge drinking“ a zvláště poslední z nich, provedená v Belfastu a ve Francii, upozorňují na nebezpečí jednorázového vypití množství alkoholu, které rozpočteno na týden sice nepřekračuje limity střídmé konzumace alkoholu pro celý týden, ale je nebezpečnější než střídmé každodenní pití.

Střídmé pití znamená pití malého množství alkoholu, kterým je 30–40 g alkoholu u mužů a 20 až 30 g u žen, ne však najednou, ale každý den v týdnu.

 

LITERATURA

1. Šamánek M, Urbanová Z. Víno na zdraví. Agentura Lucie: Praha, 2010.
2. Šamánek M, Urbanová Z. Dvě tváře alkoholu. Jeho příznivá tvář. Kap Kardiol 2009;1:64–70.
3. Šamánek M, Urbanová Z. Francouzský paradox, pití červeného vína a resveratrol. Kardiol PP 2008;3:152–154.
4. Ruidavets J-B, Ducimetiere P, Evans A, et al. Patterns of alcohol consumption and ischaemic heart disease in culturally divergent countries: the prospective epidemiological study of myocardial infarction (PRIME). BMJ 2010;341:c6077.

 

ADRESA PRO KORESPONDENCI

Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., Dětské kardiocentrum, FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5, e-mail: milan.samanek31@seznam.cz

 

zpět