Komprese hrudníku není horší resuscitační metodou než umělé dýchání

Otázkou správné kardiovaskulární resuscitace pacientů mimo nemocnici se zabývají dvě práce ze Švédska. Obě vycházejí ze skutečnosti, že laici většinou nepostupují při resuscitaci správně. V první práci zhodnotili výsledky u pacientů ve věku 18 let a starších se srdeční zástavou mimo areál nemocnice.¹

Ze studie byli vyloučeni pacienti resuscitovaní po traumatu, topení nebo dušení. Po kontaktování nemocnice byli zachránci instruováni zkušenou osobou. Pacienti byli randomizováni do dvou skupin.

V jedné probíhala resuscitace pouze kompresí hrudníku a ve druhé kompresí hrudníku a dýcháním z úst do úst. Primárním sledovaným ukazatelem bylo přežití až do přijetí v nemocnici a sekundárním ukazatelem příznivé výsledky neurologického vyšetření. Studie trvala tři až pět let a byla provedena ve třech obvodech.

Z 1 941 pacientů bylo 981 resuscitováno pouze kompresí hrudníku a 960 kompresí hrudníku a dýcháním z úst do úst. Při posuzování podle stavu při přijetí do nemocnice nepozorovali autoři studie žádný rozdíl mezi oběma skupinami.

Celkem 12,5 % přežívajících bylo resuscitováno pouze kompresí hrudníku a 11 % kompresí hrudníku s umělým dýcháním (p = 0,31). Ani co do podílu pacientů s neurologickým postižením se obě skupiny resuscitovaných nelišily. Z pacientů, kteří byli resuscitováni pouze kompresí hrudníku, nemělo žádné neurologické problémy 14,4 %, ve srovnání s 11,5 % resuscitovanými kompresí hrudníku a umělým dýcháním (p = 0,13).

Pacienti, u nichž byla příčinou resuscitace kardiální příhoda, přežívali ve větším procentu pouze po samotné kompresi hrudníku (15,5 %). Pacienti s umělým dýcháním přežili pouze ve 12,3 % (p = 0,09). Pacienti s poruchami rytmu, kteří byli resuscitováni pouze kompresí hrudníku, přežili v 31,9 %, oproti pacientům s umělým dýcháním, kteří přežívali pouze v 25,7% případů (p = 0,09).

Další práce, uveřejněná ve stejném časopise, analyzovala dlouhodobé výsledky pacientů z první práce.² Kritériem bylo třicetidenní přežívání. Do studie bylo zahrnuto 1 276 z 1 941 pacientů z první studie. Celkem 620 pacientů bylo resuscitováno pouze kompresí hrudníku a 656 pacientům byla provedena standardní kardiopulmonální resuscitace s umělou ventilací. Ve třicetidenním přežívání nebyl zásadní rozdíl mezi oběma skupinami.

U pacientů resuscitovaných pouze kompresí hrudníku se dožilo 30 dní 8,7 % a ve skupině se standardní resuscitací pouze o něco méně, celkem 7,0 % (p = 0,29).

Závěr: Tyto práce jednoznačně ukázaly, že v přežívání do doby hospitalizace, v neurologických problémech při přijetí do nemocnice a při třicetidenním přežívání není podstatný rozdíl při použití samotné komprese hrudníku nebo umělého dýchání s kompresí hrudníku v průběhu resuscitace laickou osobou mimo nemocnici. Důležitým praktickým důsledkem je skutečnost, že laická kardiopulmonální resuscitace je otevřena širšímu okruhu zachránců, včetně těch, kteří by nebyli ochotni resuscitovat dýcháním z úst do úst.

¹ Rea TD, Fahrenbruch C, Culley L, et al. CRP with chest compression alone or with rescue breathing. N Engl J Med 2010;363:423–433.

² Svensson L, Bohm K, Castren M, et al. Compression only CRP or standard CRP in out of hospital cardiac arrest. N Engl Jmed 2010;363:434–442.