Ionizující záření při lékařském vyšetření

Velikost expozice ionizačnímu záření při vyšetření CT byla v roce 2009 získána z padesáti pracovišť na světě. Mezi jednotlivými údaji o tomtéž vyšetření byly až pětinásobné rozdíly dávek. Pozoruhodné však je, že množství ozáření nezáviselo na zkušenosti pracoviště a nejzkušenější pracoviště neexponovala pacienty nižším dávkám ozáření než pracoviště začínající.

V další práci bylo studováno riziko onemocnění karcinomem plic u pacientů vyšetřovaných výpočetní tomografií. Závěrem bylo, že osoby podrobené jednomu ozáření dávkou 2,3 mSv ve věku 55 let budou mít zvýšené riziko karcinomu plic. U mužů lze očekávat výskyt karcinomu plic u 8/100 000, ale u žen až u 20/100 000. Přitom karcinom plic byl nejčastější klinickou diagnózou mezi postiženými po ozáření. Obvyklé radiační dávky jsou 0,5 mSv pro mamografii, 10 mSv pro vyšetření břicha nebo pánve a 3–15 mSv pro vyšetření srdce.

Třetí práce ukázala, že 70 % z milionu dospělých prodělalo během tří let alespoň jedno CT vyšetření. Nejčastěji šlo o vyšetření břicha a pánve (ve 30 %), srdce (ve 22 %) a vyšetření hrudníku (v 8 %). Celkem 15 % pacientů vůbec nevědělo, že CT vyšetření je spojeno s radiačním zatížením a velká většina pacientů nevěděla, že jedno jediné vyšetření břicha nebo pánve již převyšuje celoroční dávku ionizujícího záření vyzařovaného pozadím. Celoroční radiační dávka získaná z pozadí je okolo 3 mSv.

Tyto údaje, ale i řada starších přesvědčily nejen lékaře, ale i techniky, že je nutno hledat změnu těchto radiačně náročných vyšetření jednak vývojem nových technologií, jednak protokoly, které budou snižovat ionizující záření. Bohužel, stále je spousta pacientů podrobena nadměrným a často nepotřebným, nebo málo výtěžným CT vyšetřením, která navíc často následují v krátkém časovém intervalu. Protože víme, že neexistuje bezpečná hranice dávky záření, musíme velmi pečlivě zvažovat indikace k CT vyšetření.

Journal Watch 2010.