Pacienti s CHOPN mají často přidružená onemocnění vedoucí k horším výsledkům léčby. Jednou z nejčastějších komorbidit je diabetes mellitus. Diabetes mellitus je u nemocných s CHOPN diagnostikován častěji než v běžné populaci. Rozvoj CHOPN i diabetu je do určité míry přisuzován faktorům ovlivnitelných životním stylem nemocného. V minulém roce byl v časopise Medicina publikován přehledový článek zabývající se spojitostí mezi CHOPN a diabetem 1. a 2. typu. Přinášíme krátké shrnutí velice obsáhlého článku uvádějící veškeré možné mechanismy spojující diabetes a CHOPN.

Italská populační studie zabývající se výskytem diabetu u CHOPN zjišťuje, že prevalence diabetu 2. typu je u pacientů s CHOPN 18,7%, v běžné populaci v 10,5 %. Zdá se, že trend výskytu diabetu 2. typu u CHOPN má tendenci k růstu. Taiwanská studie prokázala zvýšenou prevalenci diabetu 2. typu z 16 % na 19 % u CHOPN za 10leté období. I diabetes 1. typu má spojitost s plicními komplikacemi, je spojen se sníženou celkovou kapacitou plic (TLC), elasticitou plic, difusní kapacitou pro CO (DLCO) a plicním kapilárním objemem. Zdá se, že tyto změny se horší spolu se špatnou kontrolou diabetu.

Dalším pojítkem obou nemocí by mohl být metabolický syndrom u nějž se riziko rozvoje diabetu 2. typu zvyšuje pětkrát. Ve studii na 7358 dospělých bylo riziko rozvoje metabolického syndromu vyšší právě u pacientů mající obstrukční nález na spirometrii. Obstrukce dýchacích cest byla signifikantně spojena s obezitou centrálního typu. Další dvě studie odhalily, že diabetes mellitus je častěji diagnostikována u pacientů s CHOPN bez známek emfyzému, ale s postižením dýchacích cest.

Zvířecí modely ukazují, že patogeneze od diabetu k plicnímu onemocnění je možná. Myši, u nichž byl navozen diabetes 1. typu pomocí alloxanu, jsou podle studie náchylnější k emfyzematózním změnám na plicích po aplikaci prasečí pankreatickou elastázou oproti myším bez diabetu. Další pokus s krysami, u nichž byla způsobena hyperglykémie pomocí streptozotocinu, ukázal změny ve struktuře plic a výměny plynů. Podobné nálezy byly u křečků po aplikaci streptozotocinu, morfologické změny na plicích zahrnovaly ztluštění alveolo-kapilární membrány, kolabovaný alveolární epitel a poškození mezibuněčné hmoty.

Patofyziologické mechanismy spojující diabetes 1. a 2. typu s vyšším rizikem rozvoje CHOPN zahrnují oxidativní stres, alterovanou imunitní dopověď, poruchu hojení tkáňového poškození nebo autonomní dysregulaci. Dalším pojítkem jsou léky, které ovlivňují CHOPN i diabetes. Metformin je zajímavým příkladem léku, který se zdá zlepšuje nejen průběh diabetu 2. typu, ale i přidruženého CHOPN. Nedávná studie prokázala zlepšení míry přežití u pacientů s CHOPN užívajících metformin poslední dva roky na diabetes 2. typu. Tento lék snižuje prozánětlivou signalizaci NF-kB v cévní stěně, což nejspíš zmírňuje mikrovaskulární komplikace diabetu 2. typu. CHOPN a jeho progrese a exacerbace jsou z velké míry ovlivňovány střevním mikrobiomem. Metformin střevní mikrobiom mění a tím ovlivňuje inzulinovou rezistenci a zánětlivé pochody v tkáních.

Z uvedené publikace je zřejmé, že diabetes 1. a 2. typu spolu s CHOPN sdílí mnoho patofyziologických mechanismů a rizik. Při přítomnosti obou chorob dobrá kompenzace diabetu přinese efekt ve zlepšení kontroly CHOPN.

Zdroj:

Park, S. S., Perez Perez, J. L., Perez Gandara, B., Agudelo, C. W., Rodriguez Ortega, R., Ahmed, H., Garcia-Arcos, I., McCarthy, C. & Geraghty, P. (2022). Mechanisms linking COPD to type 1 and 2 diabetes mellitus: Is there a relationship between diabetes and COPD? Medicina, 58(8), 1030. https://doi.org/10.3390/medicina58081030