Menu

Právo na odpověď a dodatečné sdělení aneb „revoluce“ pro internetové prostředí

31. 7. 2020 - KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.

V dnešním článku bychom Vás rádi informovali o skutečně zásadním a převratném nálezu Ústavního soudu týkajícím se tzv.  práva na odpověď a práva na dodatečné sdělení podle tiskového zákona. Co toto „právo na odpověď“ znamená v praxi? Pokud jsou v rámci nějakého článku zveřejněna tvrzení, která se dotýkají cti, důstojnosti nebo soukromí určité osoby, má daná osoba právo požadovat po vydavateli, aby na své náklady zveřejnil jakousi odpověď na tato tvrzení. Důležité na tom pak je to, že podle tiskového zákona, který tuto otázku upravuje, se tato možnost vztahuje pouze na periodicky vydávaný tisk. Ve svém nejnovějším nálezu však Ústavní soud dospěl k názoru, že povinnost práva na odpověď a na dodatečné sdělení je třeba vztáhnout i na vydavatele internetového serveru.

Podstatou předmětného sporu, který se vyšplhal až k Ústavnímu soudu, byla snaha lékaře bránit se článku nesoucímu titulek „Soud řeší šlendriánství psychiatra, může mu sebrat razítko soudního znalce“, který byl publikován na zpravodajském serveru Novinky.cz. V daném článku bylo uvedeno celé jméno lékaře i název léčebny, kde byl lékař zaměstnán. Ten se soudní cestou domáhal uveřejnění dodatečného sdělení na jmenovaném serveru, ve kterém mělo být uvedeno, že řízení o spáchání přestupku proti řádnému vykonávání znalecké činnosti bylo zastaveno, neboť skutek, pro který bylo řízení vedeno, se nestal. Dále se dotčený lékař domáhal uveřejnění odpovědi na zmiňovaný článek, ve kterém vyvracel tvrzení, že nechal zavřít do ústavu muže, aniž by jej vyšetřil.

Obvodní soud žaloby zamítl s tím, že internetové zpravodajství není podřazeno ustanovením tiskového zákona. Neuspěla ani argumentace, že toto zpravodajství je způsobilé zapříčinit škodu stejné povahy i rozsahu jako periodický tisk a tiskový zákon danou situaci nezastřešuje jen proto, že v době jeho přijetí nemohl zákonodárce předvídat vývoj technologií a nových médií. Namístě by proto měl být výklad směřující k tomu, že cílem zákonodárce bylo poskytnout ochranu práv osob v případě jejich narušení ze strany jakýchkoli médii, nikoli pouze těch tištěných. Městský soud, k němuž bylo v dané věci podáno odvolání, tento rozšiřující výklad tiskového zákona odmítl, a to s ohledem na skutečnost, že v prostředí internetu nepůsobí jen vydavatelé podle tiskového zákona. Pokud by tedy bylo možné domáhat se odpovědi či dodatečného sdělení v prostředí internetu, vyvstala by otázka, v jakých případech, resp. vůči jakým subjektům lze toto právo uplatnit. Ústavní soud, ke kterému se nakonec celý případ dostal, však dal lékaři za pravdu a konstatoval, že daný lékař jakožto nositel základních práv a svobod musí mít prostředky, kterými bude moci svá práva a svobody bránit nejen před soudem, ale účinně i tam, kde dochází k jejich porušování, tedy i na internetu. K tomuto účelu musí mít k dispozici odpovídající právní nástroje. Jestliže v právním řádu absentuje výslovná konkrétní úprava ochrany osobnosti a svobody projevu v prostředí internetu, lze analogicky využít právních institutů upravených tiskovým zákonem.

Byť tedy příslušná ustanovení tiskového zákona upravující právo na odpověď a na dodatečné sdělení hovoří výslovně o periodickém tisku, je tedy třeba uvedené povinnosti vztáhnout per analogiam i na jeho internetové mutace. V budoucnu bude samozřejmě na soudní praxi, aby hranice této analogické aplikace upřesnila. Lze předpokládat, že okruh subjektů, vůči kterým bude možné toto právo uplatnit, bude záviset zejména na povaze jejich podnikání. Bezesporu se však předmětná ustanovení tiskového zákona budou vztahovat na zpravodajské servery patřící vydavatelům periodického tisku (např. idnes.cz, lidovky.cz, hospodarskenoviny.cz a podobné servery).